Prohraná válka

9.8.2025 14:37

Svět se definitivně změnil. Rozhodný odpor Číny, Indie a Brazílie proti snaze izolovat tyto klíčové země od Ruska ukazuje nový poměr globálních sil, ve kterém válka na Ukrajině není pro USA příležitost, ale přítěž.

Finále ukrajinského konfliktu ukazuje, že to byla spíše válka bývalých koloniálních mocností a Bidenovic klanu než Spojených států. A taky že EU nemá USA co nabídnout a nemůže ani klást účinný odpor proti snaze amerického prezidenta Donalda Trumpa uspořádat vztahy obou velmocí přímým jednáním s ruským protějškem Vladimírem Putinem. Mohou sice Trumpa pranýřovat na nástěnkách a v dalších médiích, ale opatrně, aby nepřilétla nová cla a zlobiví evropští partneři neztratili přístup na americký trh.

Nejsem muška zlatá, která nenápadně proniká do uzavřených komnat s licitací vyjednávání o míru, ale mnohé z programu chystaného setkání Donalda Trumpa s Vladimírem Putinem 15. srpna na Aljašce lze odhadnout. Především Putinovo důrazné odmítání jednat o pouhém příměří místo záruk dlouhodobého míru naznačuje, že na program přijdou podmínky, které se v průběhu času mírně modifikovaly, ale obsahují to zásadní:

• Přímá jednání Spojených států s Ruskem jsou jedinou cestou jak válku ukončit
• Konec války znamená konec role Ukrajiny jako nástupiště Západu proti Rusku
• Rusko si ponechá rusky mluvící Donbas
• Sankce budou vystřídány hospodářským partnerstvím, napřed s USA

Připomeňme si taky, co Ukrajina znamenala na vnitropolitické scéně Washingtonu. Přesněji, proč to není Trumpův boj.

Joe Biden, který byl jako americký viceprezident za vlády Baracka Obamy pověřen záležitostmi Ukrajiny, se dostal krátce po Majdanu do potíží, když jeho syn Hunter, působící ve správní radě ukrajinské plynařské společnosti Burisma, se ocitl v hledáčku ukrajinského generálního prokurátora vyšetřujícího korupci. Joe Biden pak během návštěvy Kyjeva v dubnu 2014 prosadil odvolání tohoto generálního prokurátora pod hrozbou zrušení americké pomoci.

Ukrajina znovu vstoupila do hry před americkými prezidentskými volbami 2016. Demokratická favoritka Hillary Clintonová začala ztrácet preference proti Donaldu Trumpovi, a tak Demokraté vytáhli smyšlené ruské kompro sepsané bývalým britským operativcem Steeleem hlavně z ukrajinských zdrojů. Trump měl být podle tohoto spisku nástrojem ruského vlivu na USA. Tento podvod, do kterého se zapojily i americké tajné služby, teď leze ven se všemi podrobnostmi. Například, že nadřízení nutili analytiky tajných služeb lhát.

Donald Trump byl po svém zvolení mučen těmito falešnými obviněními Demokratů a „deep state“. Pokoušel se o protiútok s využitím zmíněné korupční aféry rodiny Bidenových na Ukrajině a roku 2019 využil příležitosti telefonické gratulace nově zvolenému ukrajinskému prezidentovi Volodomyru Zelenskému a požádal ho o informace v tomto směru. Krtek CIA v Trumpově týmu to vynesl ven a Donalda málem odvolali z funkce.

Prezidentem se pak stal Biden. Upevňoval se stav vzájemné závislosti Kyjeva a Washingtonu. Kyjev bude mlčet a z Washingtonu poteče neomezená pomoc. Tohle Trump opravdu neměl nejmenší důvod podporovat. Proto ve své další volební kampani sliboval, že po zvolení ukončí ukrajinskou válku do 24 hodin. To se mu nepovedlo, a odnesl to Zelenský během své jarní návštěvy Washingtonu. Byl Trumpem přísně poučen, co asi mohl čekat, když provokoval mnohem silnějšího soupeře…

Trumpovi bylo jasné, že Ukrajina už sloužila jen jako nástroj, jak mu znemožnit partnerství s Ruskem, které má kritické suroviny pro kybernetický a automobilový průmysl a příležitosti pro jejich náročné zpracování. Rusko má zase zájem o americké výrobky a technologie. EU je v obou těchto případech konkurent, který nemá co nabídnout. Ale má co ztratit, cla jde vždycky zvýšit. Takže přijde zkrátka.

Samozřejmě, že ukrajinská válka neměla jen osobní rozměr. Kdyby byla krátká a intenzivní, přerostla by v jadernou, která je bez vítěze. V dlouhé opotřebovací válce se však ukázalo, že západní zbraně jsou nákladnější a zranitelnější dlouhým řetězcem technologií, které lze provozovat jen ve vyspělém prostředí. Jsou oslnivé na přehlídkách, ale když se utkají na válčišti miliardy za tanky a tisíce za drony, nestačíme se divit, jak ty prachy letí do luftu. Nebo jak si jednodušší tanky bez náročného servisu snáze poradí.

Vojensky to bylo jasně na prohru Západu, který to vedl jako válku v zastoupení. Rusko je schopno mobilizovat více vojáků a koncentrovat více technologického úsilí v kratším čase, v jasném směru a za méně peněz. Politicky to bylo na prohru taky. Neuspěl pokus odstrašit velké země jako je Čína, Indie nebo Brazílie od nákupu ruské ropy uvalením 100 procentního cla na jejich vývozy do USA. Naopak je to povzbudilo k rychlejšímu postupu k přesunu obchodní spolupráce do nových teritorií.

Čína potvrdila trvalost svého partnerství s Ruskem. Může si přitom dovolit více než jiní, protože ovládá zpracování 85 procent vzácných zemin, bez kterých se neobejdou počítače nebo elektrická auta kdekoliv na světě. Hrozba zastavení těchto dodávek změnila tón, jakým Washington jednal s Pekingem.

Také Indie odmítla Trumpův nátlak a začala jednat o větším sblížení s Brazílií, další regionální mocností.

Rusko teď možná slíbilo, že v rámci kompromisních dohod s USA, zahrnujících ukončení války na Ukrajině, zbrzdí svoji podporu nějaké alternativě dolaru, což by bylo pro USA zničující. Na červencovém summitu BRICS v Riu, kterého se Putin zúčastnil přes video, bylo v prohlášení na toto téma jen pár neurčitých slov. Jenže mezitím propukla Trumpova celní válka a iniciativu dedolarizace převzaly partnerské země Ruska.

Svět se tedy změnil, diktát Západu už nefunguje a válka na Ukrajině ztrácí smysl. Podle sobotního Wall Street Journal má být dojednáno příměří s podmínkou, že Rusko zastaví boje, pokud se ukrajinské síly stáhnou z Donbasu. Dobyté čtyři provincie tedy zůstanou Rusku. Rusko nabídne taky něco - opustí pokusy dobýt Cherson nebo Oděsu a území v Záporoží.

Ukrajinská strana se pokusí to interpretovat jako mezidobí pro další jednání (a rozvinutí západoevropských sil na ukrajinském území), zatímco Rusko na to přistoupí jen jako na konečnou dohodu zahrnující i jistou míru demilitarizace Ukrajiny (jen obranné zbraně, a nic moc).

Na členství v NATO má Ukrajina zapomenout, členství Ukrajiny v EU by Rusku nevadilo, ale řadě evropských zemí ano.

Poslední otázka – stálo to za to? – bude viset ve vzduchu po této prohrané válce opravdu dlouho…

Zbyněk Fiala, vasevec.info