Jdi na obsah Jdi na menu
 


Průlomový verdikt

9. 3. 2024

Průlomový verdikt

 

Velmi mne oslovil článek  R. Janoucha "Průlomový verdikt, nebo šalamounské nic?" Nezlob se, ale  nad titulkem jsem vypěnil, a pouze nad ním - ne protože bych autorovi nepřál, článek je velmi potřebný, ALE - ten titulek neznalce svádí k tom, že se vlastně NIC nestalo. A ONO SE STALO!  

 

Sám autor to velmi přesně a precisně dokládá - všechna čest! - v textu a vypočítá, co vše bylo Ukrajině zamítnuto, až na směšné případy výuky ukrajinštiny (jazyka, vzniklého na konci 19.stol., který se rozšiřoval na jazykoruské Malorusi teprve v 30tých letech Chruščovovou "korenizacijí", přečtěte si knihu "Neobyčejný život Nikity Sergejeviče"!)

 

Co je podstata věcí? Soud zamítl narativy o Rusku jako agresorovi a o donbaských republikách jako teroristických útvarech. Zamítl celý podělaný narativ Západu sloužící k vojenské angažovanosti na Ukrajině.  A byl to soud OSN! Ne nějaký "Cangaroo Court" k Jugoslavii!

To je nic? To je šalamounství? Ne! To je soudní satisfakce DLR a LLR a Ruska, před narativem Západu. A basta, jak říkávají Italové.

 

Jenže ten titulek to celé pro neznalce shazuje. Doufám, že si to autor uvědomil. Jinak mu velice za článek děkuji, a též za odvahu NP jej zveřejnit. Toto je pouze technická, ale velmi důležitá výtka směrem k autorovi a vysvětlení k neznalým čtenářům. Totiž, my co jsme prodělali soudy, řečeno jazykem Nejvyššího soudu, víme, moc dobře, co je to "vyvolávání dojmu". A tady se vyvolal dojem, že šlo o šalamounské půlení nikoli dítěte, ale domnělých vin Rusi včetně sestřelení  malajského Boeningu! A že šlo o gesto šalamounského soudu. Tak to není. 

V mezinárodním právu platí rozsudek ICJ více, než bláboly médií. Proto je tak důležitý, a proto se RUSKO a president V.V.Putin mohou cítit očištění ze lži o agresi!

 

Soud totiž -a nutno ocenit, že to byla Američanka, (dle jména zjevně americká Irka), která jak správně uvedl autor, ale nezdůraznil to, která dala přednost soudně zjištěném faktu před "narativy" Ukrajiny a Západu. Nicméně nakonec konstatuji, že jinak autor postupoval precisně a pravdivě a uvedl vše z obou stran, jako pravý investigativec, za což mu patří dík. Je jen škoda, že asi se bude muset k tomuto jinak výbornému článku napsat ještě krátké vysvětlení o nepravém šalamounství ve stylu mytického Poirota: "O šalamounství vůbec nešlo".

Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB Mor. Třebová - Brno