Jdi na obsah Jdi na menu
 


Řízená migrace je potvrzena.

22. 7. 2019

Neziskovky obcházejí zákony a pod rouškou zachraňování pašují lidi do Evropy. Německo tlačí na Itálii, aby této praxi nebránila

Autor: Milan Vidlák | Publikováno: 22.7.2019 

 

Z dopravování migrantů do Evropy si zejména pašeráci lidí a neziskové organizace udělali skvělý byznys, na kterém se podílí a který koordinuje Evropská unie. Zejména Německo, které Unii pod rouškou demokracie vládne pevnou rukou. 

O řízené migraci se sice mluví již dlouho, ale teprve uplynulé dny a týdny přinesly natolik zajímavých událostí a důkazů, že se toto tvrzení posouvá z kategorie konspirační teorie do konspirační praxe.

Dvanáctého června naložila loď německé neziskové organizace Sea Watch 3, která pluje pod nizozemskou vlajkou, 53 migrantů v nouzi, údajně u libyjských břehů. Pokud bychom se drželi striktně mezinárodního námořního práva, nejbližší loď, která zachrání trosečníky, je musí dovézt do nejbližšího přístavu. To by v tomto případě znamenalo buď nějaký přístav libyjský, v závislosti na poloze například hlavní město Tripolis, nebo pokud by to kvůli bezpečnosti nešlo v nestabilní Libyi, kterou paradoxně právě evropské státy v čele s Francií napadly a rozbombardovaly, tak tuniský Zarzis. Německá loď si to ale namířila k mnohem vzdálenějšímu přístavu na ostrově Lampedusa, jenž je branou do Itálie a celé Evropy. Buď nám tedy někdo lže, nebo porušuje zákon…

Stalo se to symbolicky přesně rok poté, co ministr vnitra nové italské vlády Matteo Salvini oznámil, že „ode dneška bude Itálie říkat ne obchodování s lidmi a byznysu nelegální imigrace“. Itálie na to konto odmítla přijmout loď Aquarius neziskové organizace SOS Méditerranée se 629 migranty na palubě. Tehdy jsme měli poprvé možnost nahlédnout do procesu, který do té doby probíhal víceméně plíživě a nepozorovaně. Pozorovat se tehdy daly pouze následky…

Právě díky vyhlášené italské blokádě a tomu, že začal dělat to, co voličům sliboval, si evropská veřejnost mohla konečně udělat představu, jak a kudy se miliony nelegálních přistěhovalců na náš kontinent vlastně dostávají. Evropští liberální politici, média a zainteresovaní aktivisté, kteří si ze „zachraňování“ migrantů udělali skvělou živnost, se snažili neustále vzbuzovat dojem, že se masová migrace děje spontánně, protože zoufalí Afričané či Syřané prchají na chatrných lodičkách před bídou a válkami do Evropy. Až Salvini, který nejde pro ostřejší slovo daleko, svým šlápnutím do berlínsko-bruselského lejna poodkryl, jak se věci doopravdy mají.

Letos v březnu došlo zřejmě k politováníhodnému omylu, když byla unesena nákladní loď El Hiblu 1 poté, co z moře vylovila 108 ztroskotaných migrantů a vydala se s nimi zpět do Libye. Posádka lodi zřejmě usoudila, že migranti potřebují zachránit, a tak podle mezinárodního námořního práva udělala to, co je nutné. Jak se ukázalo, migranti však o záchranu až tak moc nestáli. Kapitán nákladní lodi zřejmě nevěděl, jak to chodí, a překazil domluvený plán… Když totiž „uprchlíci“ zjistili, že je kapitán míří zachránit do Libye, převzali kontrolu nad tureckým tankerem asi šest námořních mil od hlavního města Tripolis, změnili směr a namířili si to i se zajatou posádkou přímo do Evropy – k Maltě nebo k Lampeduse, které jsou od Afriky zhruba stejně daleko.

„Toto nejsou migranti v tísni, jsou to piráti, Itálii uvidí pouze dalekohledem,“ řekl Matteo Salvini. „Jde o jasný případ organizovaného zločinu a naše přístavy zůstanou uzavřené.“ Za pravdu mu dal další průběh bizarní akce.

Deník Maltan Times krátce nato uvedl, že na loď, jež nakonec zamířila právě k Maltě, ještě na moři vtrhla speciální jednotka s úkolem vrátit kontrolu nad plavidlem kapitánovi. Vojáci teroristy „zneškodnili“ tak, že je přivezli do Evropy, ubytovali, poskytli jim lékařskou péči a stravu. Jakmile ale obvinili několik únosců z terorismu, zkritizoval Maltu za nehumánnost jak Vatikán, tak neziskovky a OSN, jež označila obvinění migrantů za „přehnané“.

Pokud by stovku migrantů omylem nezachránil turecký ropný tanker, ale vše šlo podle původního plánu, naložila by je a do Evropy dovezla nějaká nezisková organizace, které jsou přímo k tomu určeny. Tyto organizace totiž našly způsob, jak všechny zákony obejít a z nelegální migrace udělat migraci alespoň formálně legální. A ještě za tento systematický a podvod dostat štědře zaplaceno.

Jelikož italská vláda přijala nový zákon, který zakazuje lodím pašujícím migranty do Evropy vstup do italských teritoriálních vod pod hrozbou milionové pokuty, kapitánka nejprve čtrnáct dní trpělivě kroužila v mezinárodních vodách Středozemního moře a vyčkávala. Po pár dnech požádala italské úřady, aby přijaly třináct nemocných, žen a dětí, což Itálie podle námořního práva učinila. Poté se ale německá kapitánka obrátila na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, aby donutil Italy přijmout i zbylých 42 lidí na palubě. Soud to odmítl s odůvodněním, že na lodi už není nikdo z kategorie ohrožených osob. „Neexistují závažné a urgentní důvody, které by vyžadovaly přijetí okamžitého předběžného opatření,“ zdůvodnil soud toto rozhodnutí a podotkl, že Itálie už ohrožené migranty přijala. Soud však zároveň italské úřady vyzval, aby dál dbaly na poskytování potřebné péče migrantům na lodi, kteří ji potřebují kvůli svému zdravotnímu stavu či věku.

Kapitánka na to zareagovala po svém, ve stylu vyhodí-li vás dveřmi, vlezte dovnitř oknem. Počkala ještě pár dní, než usoudila, že jsou ohroženi i všichni ostatní, a vjela v rozporu s rozhodnutím Italů i soudu rovnou do lampeduského přístavu, přičemž přimáčkla a ohrozila při nebezpečném manévru člun italské policie.

Racketeová byla okamžitě zatčena a vysloužila si nejen obvinění z porušení zákazu vstupu do teritoriálních vod a nelegálního převozu migrantů, ale i ze zločinného ohrožení italské posádky. To by stačilo na slušných pár desítek let ve vězení a konec humanitární kariéry.

Soud ji ovšem takřka okamžitě propustil z dočasného domácího vězení, protože na záchranu trosečníků se blokády nevztahují a ona prý jednala v souladu s mezinárodním námořním právem, které říká, že ten, kdo se dostane na moři do zoufalé situace, musí být zachráněn.

Carola Racketeová, o níž Salvini prohlásil, že je „zločinec, pirát a pašerák lidí“, se rychle otřepala a rozhodla se italského ministra zažalovat. Za urážku. „Ona porušila zákon, zaútočila na italskou vojenskou loď a teď mě bude žalovat,“ nevěřil Salvini, který stejně jako americký prezident Donald Trump miluje Twitteer. „Gangsterů se nebojím, a už vůbec ne bohaté a rozmazlené německé komunistky!“ Aby nakonec neskončil ve vězení on…

Pokud byste trvali na tom, že nejbližší přístav není v Itálii ani na Maltě, ale v Libyi nebo Tunisku, vězte, že to dnes nehraje vůbec žádnou roli. Salvinimu se i přes porážku v boji s berlínsko-bruselskou hydrou totiž podařil jeden husarský kousek, který celou pohádku o záchraně migrantů u libyjských břehů staví do úplně nového světla. Ukazuje se totiž, že neziskovky nemusí vůbec jezdit pro migranty až do Afriky. Protože když nejde hora k Mohamedovi, přivezou Mohamedy až k hoře. A na moře.

Během sporu ohledně přistání lodi německé kapitánky Racketeové italské úřady vyzvaly Evropskou agenturu pro pohraniční a pobřežní stráž, známou pod zkratkou Frontex, která nelegální migraci do Evropy zastřešuje, aby laskavě zveřejnila záběry ze Středozemního moře, kde je zachyceno, jak vlastně pašování migrantů do Evropy probíhá. Bingo!

Z toho, co odhalilo video pořízené bezpilotním dronem Frontexu, se až tají dech. Na otevřeném moři pluje rybářský člun, který je na první pohled podezřelý tím, že za sebou táhne prázdný malý člun. Loď kličkuje sem a tam, nikam nespěchá, jako by vyčkávala. Najednou, když přijde ten správný čas a povel, začnou z podpalubí vylézat desítky černochů, kteří s pomocí posádky přelezou na člun. Jakmile se všichni na lodičce srovnají, velká rybářská loď odpluje pryč. Zde video končí, ale je nasnadě, proč jsou na videu rozostřené souřadnice a proč je ustřižena druhá část videa. Protože by zkrátka bylo vidět, že překládka migrantů z velkých lodí na malý člun neprobíhá tak blízko Libye, jak se nám tvrdí, ale naopak až poblíž italských vod. Protože když jsou zachráněni blízko Itálie, není nejbližším přístavem Tripolis ani tuniský Zarzis, ale italská Lampedusa. Tak jednoduché, a přitom tak účinné…

 

Kdyby migranti pluli od Libye celou cestu na velké lodi, dle zákonů by to byli obyčejní nelegální migranti. Jakmile ale zůstane na moři „opuštěný“ malý člun, který není schopen doplout bezpečně na pobřeží, mění se status těchto lidí na trosečníky. V této fázi už stačí jen to, aby kontaktovali pašeráci záchranářskou loď neziskovky, že může vyrazit. Jakmile se tak stane a potvrdí příjem, začne překládka migrantů z velké lodi na malý trosečnický člun. Velká rybářská loď odpluje a za chvíli trosečníky vyzvednou záchranáři z Evropské unie. Vstříc lepším zítřkům.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

euportal.cz

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář