Rozbřesk
Rozbřesk
Eh, přece je to pravda
a není to zlý sen,
že v žaláři tě budí
zas další jeden den
v tom sledu nekonečném
předlouhých těžkých dnů,
jež noříce se z bezdna
zas mizí v bezednu;
chorý čas zase bobtná
novým dne puchýřem,
ten pne a vydouvá se
hnisavě rozduřen,
až k večeru pak splaská,
pouštěje trhlinou
svou kalnou materii,
svou břečku lepkavou
a ve strup sesýchá se,
ve příškvar ohavný,
než noční tma ho skryje,
co milosrdné sny
na chvíli ošidí tě
o času vědomí
a o skutečnost hroznou,
nežli se rozední
a z dalších dnů ten další
ti níž zas skloní šíj
v skutečnosti a čase,
hic salta: tady žij!