České národní listy

Rozhovor s F. D. Rooseveltem ze dne 28. května 1939 v Hyde Parku, na rodinném sídle Rooseveltově.

Jaký bude po Vašem soudu pravděpodobný vývoj událostí v Evropě v nejbližších měsících, tázal se Roosevelt.

Myslím, že bude správné, budete-li počítat s vypuknutím války každým dnem počínaje 15. červencem 1939, odpověděl jsem. Hitler musí skončit se svým příštím válečným podnikem v hlavních rysech před koncem zimy, a proto akci vojenskou nebude odkládat.

Jak začne tuto válku Německo?

Útokem na Polsko.

Jak dlouho bude trvat válka s Polskem?

Po mém soudu ne dlouho. Němci budou během čtrnáctí dnů ve Varšavě a celá polská kampaň nebude trvat déle nežli šest neděl.

Má odpověď Roosevelta velmi udivila. Ptal se mě, proč se dívám tak pesimisticky na situaci Polska.

Protože znám, pane presidente, velikou sílu a připravenost diktatury německé a velikou slabost a nepřipravenost diktatury polské, odpověděl jsem.

A co bude dále? pokračoval ve svých otázkách president.

Musíme počítat s naprostou určitostí, že po pádu Československa a Polska padnou v té nebo oné formě všechny ostatní menší státy středoevropské. Ale vedle Francie a Anglie, které budou musit jít do války, budou určitě napadeny státy jiné: Belgie a Holandsko zcela určitě a dle všech známek také Švýcarsko. Takové jsou aspoň mé zprávy.

Dle Vašeho mínění ponesou tíhu války Anglie a Francie, pokračoval Roosevelt. Jak se domníváte, že se tu vyvinou válečné události?

Nemám větších obav stran Velké Britanie přesto, že není dost připravena. Bude pracovat pro získání času. Ve věci Francie mám však jisté pochybnosti. Její vnitřní politika se vyvíjí nedobře. Ale mám pořád ještě důvěru v její armádu. Nevylučoval bych, že by snad vojáci pod vlivem nálady v prostém lidu mohli ještě včas zasáhnout! do vnitřních věcí. - A pak jsem citoval Rooseveltovi, co jsem před Mnichovem v poslední naší odpovědi Daladierovi a Chamberlainovi odpověděl na jejich výzvu, abychom bezpodmínečně přijali to, co připravili pro Mnichova „Prosím Vás v této poslední chvíli, abyste změnili v naší věci svou politiku. Neučiníte-li toho, padne naše republika, ale s námi padnou všichni ostatní ve střední Evropě a nakonec to bude Francie, která Hitlerovu Německu podlehne. My sami své dosavadní politice věrni zůstaneme.11 Přesto jsem se tehdy domníval, že nežli dojde k pádu Francie, francouzští vojáci snad nějak zasáhnou do vnitřní politiky, čímž zabrání úplnému pádu. — Mýlil jsem se tehdy.

A jak vidíte další průběh války v Evropě? tázal se dále Roosevelt.

Počítám se zákrokem Sovětského svazu. Nevím, v jaké se to stane formě, ale Rusko se opět zúčastní v této válce.

Na které straně? táže se president.

Přirozeně, že na naší straně, odpovídám mu rozhodně. Nesmíme zapomenouti, že vlastní Hitlerův cíl není Francie nebo Anglie, jeho cílem je dobýt Ukrajinu a zatlačit Sovětský svaz k Uralu. Jeho eventuelní „Drang nach Westen“ bude vlastně tradiční německé „Drang nach Osten“. Proto také musí začít válku proti Polsku. Oba tyto směry útoku se vždycky vzájemně v německé politice podporovaly — a úzce souvisely.

Ale jsem přesvědčen, že do války budete musit zasáhnouti brzo taky vy, Spojené státy.

Proč tak soudíte? tázal se president s jistým projevem překvapení.

Evropa bez vás válku s Německem vyhrát nemůže. Francie a Anglie první válkou tolik utrpěly a jsou od té doby stále v nějaké krisi, že na to samy nestačí. A necháte-li je padnout, přijde Hitler automaticky v té či oné formě na váš kontinent. Nevím, zdali bude v Evropě třeba také vašich vojáků, možno, že nikoli. Ale bez vaší finanční pomoci, bez vašeho průmyslu a vaší válečné výroby a konečně bez vašeho loďstva a zásobování Evropy nemůžeme v Evropě tuto válku proti Hitlerovi vyhrát. Evropské demokracie jsou už příliš vysíleny a stálým kompromisováním s diktaturami tak demoralisovány, že bez vaší pomoci podlehnou. Jen s vaší pomocí materiální . hlavně také mravní se mohou znovu vzchopit.

Viděl jsem, jak tato výměna názorů působila na presidenta svou přímostí a konkrétností. Diskutovali jsme o těchto věcech ještě dlouhou dobu; nato se vrátil Roosevelt novu k Sovětskému svazu. Tázal se mě, zdali by nám bylo Rusko za Mnichova pomohlo. Potvrdil jsem mu to zcela rozhodně. Přesto soudil, že bylo lépe, že válka r. 1938 nezačala. Zdůrazňoval, že mravně všechen ostatní svět na ni tehdy nebyl ještě vůbec připraven. Tázal se však dále, zdali je Rusko na mnou uvedený vývoj v Evropě připraveno. Odpověděl jsem, že myslím, že si Sovětský svaz o situaci v Evropě nedělá žádných ilusí a že se na válku intensivně připravuje. Celá diskuse o Rusku trvala pak více než hodinu. Vyprávěl mi celou historii styků Spojených států se Sovětským svazem, o návštěvě a jeho rozhovoru s Litvínovem ve Washingtoně a řadu jiných věcí. Viděl jsem, že vidí v celku situaci správně a že tuší, jaký podíl na válce proti Německu bude asi mít Sovětský svaz. Vyrozuměl jsem, že s mou diagnosou evropské situace v celku souhlasí a že má dle toho také své vlastní plány.

»Ze vzpomínek na presidenta Roosevelta*,

z článku presidenta republiky pro sborník, vydaný na

památku prvého výročí úmrtí F. D. Roosevelta

Americkým ústavem v Praze roku 1946.