Ruské jaderné síly v pohybu. Moskva mění taktiku po šokujícím útoku
Ruské jaderné síly v pohybu. Moskva mění taktiku po šokujícím útoku
Rusko zahájilo noční přesuny mezikontinentálních balistických raket. Podle zpravodajských informací mají být jejich pozice známy Západu. Kreml tímto krokem reaguje na hrozbu další operace typu „Spiderweb“.
Ilustrační foto
20. července 2025 - 03:25
Ruská Federace v čele s prezidentem Vladimirem Putinem nařídila v polovině července 2025 rozsáhlé přesuny mezikontinentálních balistických raket (ICBM) na nová místa. Tento bezprecedentní krok přichází poté, co ruské zpravodajské služby zjistily, že americké a britské tajné služby údajně znají dočasné lokace rozmístění těchto zbraní na území Ruska. Stejně tak měly získat přehled i o trasách, po kterých se raketové systémy přesouvaly.
Podle informací zveřejněných řeckým serverem ProNews.gr probíhají tyto manévry výhradně v noci, aby se minimalizovalo riziko satelitního či radarového odhalení. Noční pohyby nejsou pouze taktickým opatřením, ale jasným signálem, že Moskva bere hrozbu prvního úderu na svá strategická odstrašující zařízení velmi vážně. Přesuny probíhají pouze v noci ze zřejmých důvodů, uvádí server Pronews.
Ruská zpravodajská služba SVR navíc zaznamenala zvýšený počet cvičení takzvaných dlouhodosahových hlídek (Long Range Patrol) na straně západních sil. Tyto patrolní operace se podle SVR zaměřují přímo na vyhledávání a případné zničení mobilních ruských balistických systémů. V této souvislosti není náhodné, že každou kolonu s ICBM nyní doprovází silně ozbrojený bezpečnostní tým o minimálně čtyřiceti mužích, připravený okamžitě reagovat na případný pokus o sabotáž či nájezd.
Celá tato aktivita přichází pouze několik týdnů po dramatické operaci ukrajinské rozvědky známé jako „Operation Spiderweb“. Ta na začátku června 2025 pomocí koordinovaného útoku více než stovky dronů zasáhla až pět strategických ruských leteckých základen, včetně Olenya, Dyagilevo a Ukrainka. Podle analýzy Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) vedla tato operace k poškození až třetiny ruské flotily strategických bombardérů schopných nést jaderné střely. Tu-95 a Tu-22M3 byly vyřazeny nebo nuceny k relokaci do oblastí Dálného východu, čímž se významně prodloužil čas potřebný k jakékoli operaci proti Ukrajině (až na 23 hodin).
Strategická výhoda, kterou Moskva dlouho považovala za garantovanou, tedy mobilita a utajenost svých jaderných sil, byla nyní vážně narušena. Zjištění, že Západ možná nejen sleduje, ale aktivně plánuje likvidaci těchto sil ještě před jejich případným nasazením, přimělo ruské velení přehodnotit veškeré scénáře přežití a odvety v případě konfliktu.
Změna trasy a místa rozmístění ICBM v hluboké Sibiři tak může mít dvojí účel. Jednak jde o snahu obnovit utajení a narušit případnou předem naplánovanou likvidaci, jednak o signalizaci světu, že Rusko zůstává připraveno k reakci i v případě koordinovaného zásahu zvenčí. Z vojenského hlediska se jedná o tradiční koncept tzv. „second-strike capability“, tedy schopnosti přežít první úder a vést odvetný jaderný protiúder. V současnosti však tento princip dostává nové kontury, a to nejen v kontextu klasických balistických útoků, ale i s ohledem na hybridní operace, dálkově řízené drony a kybernetické útoky na řídicí systémy.
Z ruské strany padla také první veřejná varování, že pokračující útoky na infrastrukturu jaderného odstrašení, i když nepřímo vedené skrze třetí stranu, mohou být vykládány jako narušení zásad jaderné rovnováhy. To by teoreticky mohlo otevřít cestu k „preventivní“ interpretaci obranné doktríny. V tomto duchu se v některých ruských médiích začíná objevovat rétorika o „nevyhnutelnosti úderu, pokud je hrozba okamžitá“.
Situace tak připomíná dobu kubánské krize v roce 1962. Nikoli svou formou, ale hloubkou strategického napětí a mírou nejistoty. Přesuny ICBM v roce 2025 nejsou jen logistickou operací, ale jsou geopolitickým gestem. Ukazují, že válka na Ukrajině zasahuje do nejhlubších vrstev globální bezpečnostní architektury.
Nadcházející týdny ukážou, zda se jedná pouze o ruské psychologické odstrašení, nebo začátek širší reorganizace postavení jaderných sil v 21. století. V každém případě se tím potvrzuje, že válka, vedená hybridními prostředky a drony, může reálně změnit i doktrínu jaderného zadržování, která po dekády platila za stabilizační faktor světového míru.
(Beneš, Pronews.gr, foto: zai)