Saker - Stane se Afghánistán „posledním zábleskem“ amerického imperialismu?

1. 9. 2021 Janinna  

Přeloženo: DeepL

[tato analýza byla napsána pro Unz Review]

V říjnu loňského roku jsem napsal sloupek s názvem „Kdy přesně se anglo-sionistické impérium zhroutilo“, v němž jsem představil svou tezi, že impérium zemřelo 8. ledna 2020, kdy Íránci zaútočili raketami na americké základny a USA neudělaly vůbec nic. Ano, bylo to správné rozhodnutí, ale také rozhodnutí, které, alespoň pro mě, znamenalo smrt Impéria, jak jsme ho znali.

V tomto článku jsem odkázal na brilantní knihu J. M. Greera „Poslední záře soumraku“, kterou jsem později recenzoval zde. Hlavní zápletkou knihy je, že USA se zhroutí po zcela nepředvídatelné vnější vojenské porážce (přečtěte si knihu, je velmi dobře napsaná!).

Moje dnešní otázka tedy zní, zda je debakl v Afghánistánu (nejen v Kábulu!) takovou událostí, nebo ne. Afghánistán je často nazýván hřbitovem říší, ale může se stát i hřbitovem poslední říše?

Na to se pokusím odpovědět níže.

Za prvé, všichni jsme nyní bombardováni informacemi z Afghánistánu a o Afghánistánu. Problémy jako neúspěch „budování země“ se mísí s mrtvolami padajícími z amerických transportérů, americkými mariňáky, kteří se dělí o jednu (!) láhev vody s těžce dehydrovanými dětmi s pouličními výprasky. Nic z toho není z analytického hlediska užitečné a směšuje to zcela odlišné problémy.

Chci nabídnout jiný soubor otázek, který by, jak doufám, mohl být užitečnější:

• Proč se USA rozhodly opustit Afghánistán?

• Bylo to správné rozhodnutí?

• Proč Kábul padl tak rychle?

• Proč došlo ke skutečně kolosálnímu selhání zpravodajských služeb?

• Jak byla evakuace amerických sil vlastně provedena?

To je jen několik otázek, existuje mnoho dalších, zejména o tom, co bude s Afghánistánem dál, ale to je podle mého názoru předčasné řešit a stejně je to zcela samostatná otázka.

Vezměme si tyto otázky jednu po druhé příště.

Proč se USA rozhodly opustit Afghánistán?

Nevím, proč a jak toto rozhodnutí padlo. Ale můj nejlepší odhad je, že je to způsobeno kombinací následujících faktorů:

„Biden“ se dostal k moci a zároveň se oháněl agendou Woke/BLM/CRT/Homo/etc., kterou bych shrnul jako „wakandský světonázor“, a nikoli liberalismus. Ale přinejmenším oficiálně je Biden skutečný, mírumilovný liberál. Protože jeho politika vesměs dokazuje pravý opak, snažil se „hrát si na hodného“ a dělat něco „liberálního“, alespoň zdánlivě (a ne, woke-freak není ve skutečnosti vůbec liberál! A stejně tak není neokonzervativec „konzervativec“ – to všechno jsou lži pro tupce).

„Biden“ také věděl, že velká část Trumpovy základny chce zastavit všechny války, které Obama a spol. rozpoutali.

„Biden“ si nejspíš myslel, že pokud bude operace ohromujícím úspěchem, získá všechny zásluhy, a pokud bude naprostým neúspěchem, hodí vše na Trumpa (což je přesně to, co „Biden“ udělal).

Pokud jde o samotného Bidena, laskavě předpokládejme, že má „správné politické instinkty“, aby zde možná ucítil příležitost a požehnal tomu, co mu mohlo připadat jako „dobrý plán“.

Bylo rozhodnutí odejít správné?

Tady schytám spoustu kritiky, ale domnívám se, že ano, rozhodně bylo. Biden ve svém (vlastně velmi špatném) projevu o vystoupení řekl jednu velmi pravdivou věc (cituji po paměti, takže to necitujte): „Ti, kdo říkají, že další 2 nebo 5 let nám přinesou vítězství, vám lžou“ (nebo něco dost podobného). Zde s ním stoprocentně souhlasím (pokud vím, otevřeně by s tím nesouhlasil jen skutečný, zarytý neoconský ideolog; alespoň v to doufám…).

Nejenže USA (ani žádná jiná země) nemají žádný mandát ani odpovědnost za policejní dohled nad planetou, USA jsou rozhodně nejméně kompetentní imperiální mocností vůbec, a to i přes velkou pomoc Pěti očí a jejich lokajů z EU. Pokud jste v něčem špatní, ale v něčem jiném velmi dobří, proč v tom setrvávat? USA jsou skutečnými virtuosy v takových věcech, jako je podplácení, rozvracení, ekonomické poškozování, politické démonizování, zabíjení nežádoucích vůdců atd… Takto skutečně Evropané nakonec porazili severoamerické indiány.

[Poznámka na okraj: těm, které by tato teze mohla uvrhnout do vlasteneckého vzteku, vřele doporučuji knihu „The First Way of War: American War Making on the Frontier, 1607-1814“, kterou napsal Dr. John Grenier. Tato kniha mu v roce 2007 vynesla ocenění Society for Military History’s Outstanding Book Award in American History; Grenier sám je podplukovníkem USAF ve výslužbě a docentem historie na United States Air Force Academy, USAFA, CO. Jeho další kniha je ohlášena jako „životopis majora Roberta Rogerse, „otce amerických speciálních operací“. Nenáviďte mě, jak chcete, ale stejně si tu knihu přečtěte!]

USA byly založeny zločinci a pro zločince. Nazývat je objeviteli, přistěhovalci, loupeživými barony nebo otci zakladateli nic nemění na jejich skutečném světonázoru, na jejich étosu – zabrání severoamerického kontinentu bylo aktem mezinárodního hrdlořezství na všech úrovních.

To samozřejmě neznamená, že tehdy neexistovali dobří lidé nebo že nežili spravedlivě, a už vůbec ne, že by někdo v současných USA měl za něco z toho osobní vinu. Soudit je může jen Bůh! Pokud však nezapomeneme na skutečné kořeny „amerického snu“, skončíme s „americkou noční můrou“.

Samozřejmě, že někteří američtí přistěhovalci se ve stejné době snažili vytvořit skutečně svobodnou společnost, chráněnou před takovým krutým zneužíváním, jaké bylo tak rozšířené ve Starém světě! Deklarace nezávislosti, americká ústava a Listina práv (tzv. „Listiny svobody“) jsou pomníkem geniality i světonázoru některých zakladatelů Spojených států. Dobré úmysly a proklamace jsou však věrohodné jen tehdy, když je každý dodržuje pro každého a v každém případě (nikoliv takové to „ale to je přece jinak, jsme přece demokracie!“, které západní politici opakují pokaždé, když jsou obviněni z pokrytectví).

V USA generace za generací grázlů posilovala své mocenské sevření, zatímco slušné lidi vytlačovala z cesty (ještě více po JFK a 11. září a dalších nedávných událostech). Ale to bylo jen divadlo, lůza „jdoucí legálně“, chcete-li.

Grázlové mají samozřejmě zbraně a dokážou vymlátit duši z každého civilisty. Ale nemohou bojovat s armádou. Proto mají grázlové především gangy, a ne taktické skupiny praporů. Navíc jakmile se gangy grázlů rozrostou, snaží se vypadat slušněji (typické je nakupování PR kampaní o jejich „dobročinnosti“) a méně násilně. Poměrně brzy outsourcují násilí jiným, rozšiřitelným, nižším gangům.

Zní vám to povědomě?

Pokud ano – je to proto, že je!

Všechna americká „cvičení na budování zemí“, „humanitární intervence“ a další „obrana svobody něčeho [zde vyplňte prázdné místo]“ skutečně jsou: akce mezinárodního spiknutí zločinců s cílem zmocnit se zdrojů celé naší planety, nebo, pokud se to nepodaří, přinejmenším zničit jakoukoli zemi, národ, kmen nebo vůdce, který by se odvážil neposlouchat světového hegemona. („Zničíme vaši zemi a přivedeme ji zpět do doby kamenné“, jak to slavně řekl ministr Baker ministru zahraničí Azízovi).

[Poznámka na okraj: jako někdo, kdo za své hříchy krátce působil v oblasti „humanitárních operací“, mohu osobně dosvědčit, že řadoví upřímní humanitární pracovníci nikdy neznají skutečné záměry, a dokonce ani skutečnou příslušnost(!) svých šéfů. To vím zcela jistě. Proto nenazývám všechny příslušníky americké armády zločinci. Pouze jejich šéfy. Kromě toho jsem nevymyslel nic moc nového, jen parafrázuji (v kešované verzi), co stejně napsal nejvyznamenanější mariňák v dějinách USA Smedley Butler].

Celá tato invaze do Afghánistánu byla jedním kolosálním vyčerpáním amerických zdrojů, včetně lidských, intelektuálních, diplomatických a v neposlední řadě i finančních (zatímco do Afghánistánu tekly peníze amerických daňových poplatníků. Tyto peníze pak vždy z toho či onoho důvodu zázračně „zmizely“, ale několik místních obyvatel na nich velmi zbohatlo. Go figure….). Takže i když si nedělám žádné pollyanské iluze o tom, jak mírumilovní a svobodymilovní jsou vůdci USA, myslím si, že měli dost uličnického umu (nebo chytrosti? lstivosti?), aby jim došlo, že je třeba odejít.

Svalení případných problémů na Trumpa bylo samozřejmě kouzelným proutkem, který zřejmě vyřešil všechny diskuse. (Stále předpokládám, že alespoň nějaké odborné diskuse probíhaly; přesněji řečeno, doufám, že stále probíhají, a to alespoň za účasti některých skutečných odborníků; prosím, neříkejte mi, že všichni skuteční odborníci byli „diverzifikováni“ nebo jinak „zrušeni“; to je opravdu děsivá představa!)

Proč Kábul padl tak rychle?

Za prvé, co vlastně USA v Kábulu dělaly? Několik lidí zaplatily, jiné vycvičily, daly jim tuny zbraní atd. To jsou obvyklé věci, které americké speciální jednotky a pár dalších dělají často. Zatímco někteří politici (do této kategorie řadím všechny důstojníky nad hodnost plukovníka) zjevně viděli v Afghánistánu své další Eldorádo, poctiví, i když naivní vojáci pravděpodobně věřili, že z takové „pomoci“ se nějak zrodí mírumilovný, šťastný, demokratický (čti „probuzený“), prosperující a vděčný národ. To se samozřejmě nikdy nestalo.

Pokud jde o skutečný poměr chamtivých „válečných psů“, různých „zpravodajských agentů“ nebo „upřímných idealistů“ v Afghánistánu, nemá to pro výsledek naprosto žádný vojenský význam, protože všechny tyto motivy jsou stejně scestné, i když některé jsou přinejmenším více naivní/upřímné/hloupé než skutečně zlé.

Vzpomínáte si na gruzínský útok na Cchinval v 08.08.08?

Vzpomeňte si na takový vpravdě galaktický nesmysl „Analýza: Gruzínská armáda může být pro Rusko tvrdým oříškem“, kterou zveřejnil nikdo menší než Deutsche Welle (víte, „stvořená pro myslitele“!)? Pokud ne, přečtěte si ji; rozesměje vás k slzám a budete se divit, který „specialista na danou oblast“ tuto „analýzu“ napsal (skutečně jde o přebrandovaný vlhký sen, přesto někdo dostal zaplaceno, pravděpodobně dobře, právě za to)!

Pravdou je, že tato pětidenní válka trvala ve skutečnosti jen tři dny. Rusové měli spoustu problémů, přesto během tří dnů skutečného boje zničili celou gruzínskou armádu. Tři! To je vše, co pojem, co znamená „vycvičený USA/NATO“: totální a vždy neúčinný podvod.

Tato mentalita, typická pro současný Západ, zřejmě věří, že tento druh „pomoci/výcviku“ může přinést dobré výsledky. Celá historie Latinské Ameriky a všechny neúspěchy USA v Asii nezvratně dokazují opak, ale na to nehleďte. Ještě horším omylem západních rozhodujících činitelů je, že jejich protivníci jsou v podstatě a od základu „jako všichni lidé“ nebo „jako všichni ostatní“.

Problém je v tom, že tyto elity se považují za TAK moc nadřazené všem ostatním (narcismus je jádrem jak britského imperialismu, tak judaistické výjimečnosti; zde si představte Churchilla nebo Epsteina a jejich skutečné šéfy!“), že o těch, kteří jsou zkorumpovaní, pokrytečtí, zbabělí a smrtelně bezzásadoví jako oni sami, mluví jen jako o zkorumpovaných. Je to samozřejmě čirá projekce.

Ve skutečnosti jsou rozhodující činitelé USA naprosto bezradní, pokud jde o údajné „jiné“, kteří jsou „jako všichni ostatní“, když se nechtěně zapletou s jakýmikoli „pravými věřícími“ jakéhokoli druhu, od svatých až po démony. Příkladem může být např:

Všechny národy se silnou bojovou kulturou (Rusko, Vietnam, Afghánistán atd.).

Skutečně náboženští protivníci (Írán, Hizballáh).

Skutečně upřímní/odhodlaní političtí vůdci (Vietnam, Kuba, Rusko, Čína).

„Vzteklí psi“ – tím mám na mysli harcovníky, podobné Interahamwe, potrhlé teroristy, které se USA zpočátku snaží využít, aby nakonec nevyhnutelně „dostali kousanec“ zpět (skupiny neodeobandistů a/nebo takfírů, ukijští nacisté, izraelští sionisté).

Teoreticky to samozřejmě USA vždy věděly; odtud britský výraz o „získávání srdcí a myslí“. Ale tady je ten rozdíl: Britové byli vždy vynikající (neřekl jsem „etičtí nebo laskaví“) diplomaté a vynikající zpravodajští důstojníci (stejná výhrada jako dříve).

A konečně: Britům můžete říkat leccos, ale také ne „špatní vojáci“. Jinými slovy, britské impérium mělo prostředky své zahraniční politiky.

USA nikoliv. Ne?

Pak mi prosím řekněte, kdy naposledy USA někoho skutečně inspirovaly? Západoevropany po druhé světové válce, a to nebylo nic jiného než víceméně „přátelské“ převzetí kontinentu a vytvoření servilní kompradorské vládnoucí elity).

[Poznámka na okraj: ti, kdo by „chytře“ opáčili „Praha 68“, náměstí Nebeského klidu, Majdan, Polsko nebo pobaltské předstírané státy atd. by měli na tomto místě okamžitě přestat číst, odmítnout vše výše uvedené jako naprosté šarlatánství („kremelská propaganda“ funguje také) a jít se dívat na televizi. Stejná rada pro ty, kteří říkají „když nás celá planeta nenávidí, proč sem všichni – včetně vás – chtějí“? Omlouvám se dospělým v místnosti].

NASA, jazz, rock, Hollywood, američtí spisovatelé, umělci a prostě milí a upřímní Američané z USA skutečně inspirovali miliony lidí po celém světě. A oficiální hodnoty USA, Charty svobody, skutečně inspirovaly miliony lidí po celém světě. Ale musím říci, že po desetiletích odporně nekompetentních prezidentů (i všichni po Bushovi starším) z toho všeho zbylo jen velmi málo.

NASA? Ta se změnila v současnou „soukromou vesmírnou“ frašku cum defraudace miliard samolibými miliardáři, kteří dostávají miliardy od státu v údajně „soukromém“ podniku.

Jazz a rock byly fakticky nahrazeny MTV a YT a jejich mdlou woke-ideologií (zejména pro mladé – staří chlapi jako já většinou a rádi „uvízli“ v 70. a 80. letech nebo v zahraniční, nekorporátní hudbě).

Hollywood? Peuh-leeeze! Každý, kdo není slepý (nebo nemá vymytý mozek), už ví, že jde jen o primitivní propagandistickou mašinérii, která černochy (alias „menšiny“) nasadí všude a kdekoliv. Považuji to za duševní poruchu „snědého černocha“.

Spisovatelé? Dobře, ano, těch je v USA pořád ještě dost. Nejspíš to souvisí s tím, že cílovou skupinu spisovatelů tvoří čtenáři, nikoliv nemrkající diváci obrazovek. Problém je ale v tom, že většina lidí čte velmi málo, a to, co čtou, je stejně většinou bezcenný intelektuální prolevel.

A na většině zbytku planety jsou lidé často příliš chudí na to, aby četli, ať už v angličtině nebo jinde. Chci tedy říci, že američtí spisovatelé jsou sice velmi talentovaní, ale buď jsou nekontroverzní (autoři jako Stephen King nebo John Grisham), nebo osloví jen poměrně úzkou elitu, řekněme, „odvážných“ lidí (autoři jako Stephen Cohen nebo Charles Murray). Myšlenkoví zločinci, řečeno Orwellovým brilantním slovníkem.

Zbývají „upřímní Američané“.

Existují? Určitě, v milionech, po celých USA i po celé planetě. Ti často odcházejí zcela domorodí a jsou místními obyvateli milováni. Také miliony expatů se vracejí domů a vidí svou vlastní zemi úplně jinak.

Na okraj: během mých vysokoškolských let v USA – 1986-1991 – jsem vypozoroval něco zvláštního: američtí exexpaté trávili čas raději se zahraničními studenty (oficiálně nazývanými „legálními“ cizinci) než se svými necestujícími krajany, kteří jim často připadali zcela „cizí“. To se týkalo dokonce i několika (pravda, ne příliš mnoha) Američanů, jejichž jediná cesta do zahraničí byla v uniformě a na nějakou americkou základnu! A i když jsem zpočátku definoval svou zónu A od zóny B geograficky, nyní o ní uvažuji spíše jako o rozdílu v obecném povědomí a pohledu na svět. Jinými slovy, něco primárně mentálního]

Problém je ale velmi jednoduchý: americké elity odvádějí poměrně účinnou práci, když umlčují lidi, včetně občanů USA. Takže to, co většina lidí v zóně B zažívá, jsou často velmi milé, přátelské a jinak skvělé osobní vztahy a dokonce přátelství s Američany z USA, ale přesvědčení, že tito skvělí Američané z USA buď nemohou nic dělat, nebo vlastně nevědí, co jejich vůdci skutečně dělají.

Je nesmírně obtížné, aby byly slyšet jakékoli hlasy typu „ne mým jménem“, když nadnárodní propagandistická mašinérie USA investuje miliardy do umlčování těchto hlasů!

Přinesly hlasy Smedleyho Butlera nebo Stephena Cohena vládnoucím třídám USA nějaký *jiný* rozdíl než ten, že je přesvědčily, aby utrácely ještě více za imperialistickou a mesianistickou (to první vždy implikuje to druhé) propagandu? Proto jsem vždy tvrdil, že protiimperialistický boj není „jen“ národněosvobozeneckým bojem utlačovaných národů, ale je také národněosvobozeneckým bojem všech národů (v množném čísle) USA.

A všichni víme, že většina národů USA nikdy neměla moc co mluvit do toho, co dělají jejich takzvaní „vůdci“, ne více než kterýkoli jiný nevolník středověku. Pokaždé, když se dostanou k volbám, dostanou pravý opak. Nechám to tak.

Vrátíme-li se k našemu tématu, v roce 2021 USA skutečně nikoho nenadchnou. Absolutně nikoho. To je smutný, ale nepopiratelný fakt. A to je hlavní důvod, proč Kábul tak rychle padl: „obrana“ Kábulu byla jako pěsti člověka s pokročilou osteoporózou – chyběl jí zásadní prvek: víra. Nezáleželo na tom, jak dobré, účinné či jinak silné ty „pěsti“ ve skutečnosti byly nebo si myslely/předstíraly, že jsou, bylo to jedno: chyběl jeden zásadní prvek a ten rozhodl o všem.

Jakákoli síla, kterou nepohybuje pravá/upřímná víra, vždy skončí okamžikem „saigonské ambasády“, „Bereziny“, „Stalingradu“ nebo „Kurska“. Na preferovaném termínu nebo historickém odkazu zde opravdu nezáleží.

Pokud jde o americké ozbrojené síly, většina (čtenářské) veřejnosti už zná pravdu o tom, proč se lidé hlásí do armády: někteří skutečně jdou mávat vlajkou a držet se za prsa, zejména po falešné vlajce z 11. září, ale většina chce prostě přežít. Ano, a zatímco PMC jsou obvykle motivovány čistou chamtivostí, běžný americký voják chce pouze přežít doma a získat práci (další možnosti jsou stát se policistou (teď už méně!), vězeňským dozorcem nebo kriminálníkem) nebo v zákopech na frontě.

A jak všichni víme, pudy sebezáchovy jdou daleko a umožňují lidem dělat to, co považovali za nemožné. Existuje však ještě mnohem silnější instinkt, rovněž časem zocelený asi tisíci existenčními boji: duch sebeobětování vždy porazí jakýkoli pud sebezáchovy, ať už v srdci bojovníka, nebo na bojišti.

[Poznámka na okraj: ti Američané, kteří se dnes diví, proč USA nedokázaly od druhé světové války vyhrát žádnou válku, mohou poděkovat generálu Pattonovi a jeho vskutku hloupému „Cílem války není zemřít za svou zemi, ale donutit toho druhého bastarda, aby zemřel za tu svou“.

Když to prohlásil, v podstatě se postaral o to, že americká armáda už nikdy žádnou válku nevyhraje. BTW – kdyby se Žukov nebo kterýkoli jiný sovětský maršálský generál odvážil něco takového veřejně říci, byl by okamžitě obviněn ze sabotáže, podvratné činnosti, spolčení s nepřítelem, zrady a bez soudu popraven. Ve skutečnosti přesně to Stalin udělal s maršálem Tuchačevským (z jiných, nicméně stejně závažných důvodů). Stejně tak v případě nacistického Německa. Nebo císařské Japonsko. Není třeba tyto režimy schvalovat, abychom přiznali, že o válčení věděli víc než megalomani kouřící doutníky].

Takže krátká odpověď: Kábul padl, protože víra vždy porazí nevíru.

Dále moje malinko delší odpověď: Kábul padl, protože „pěsti“ impéria se rozpadly.

A konečně moje delší odpověď bude mít podobu volně přeloženého ruského vtipu, který jsem nedávno slyšel (uhodne někdo kontext? začíná na „C“): „Lidé, kteří se učí z chyb druhých, se nazývají „chytří“; lidé, kteří se učí pouze z vlastních chyb, se nazývají „hloupí“; a lidé, kteří se z vlastních chyb nepoučí, se nazývají „(US) Američané“.

Na poslední dvě, relativně jednodušší otázky, se nyní můžeme podívat společně:

Proč došlo k tak kolosálnímu selhání zpravodajských služeb a jak byla operace provedena?

Selhání zpravodajských služeb je způsobeno tím, že pro přebujelou americkou „zpravodajskou komunitu“ je nyní životně důležitý politický konformismus.

Vidím, že tento dialog probíhá všude uvnitř i kolem Beltwaye:

Je mi líto, pane, ale to nemůžeme udělat, prostě nemůžeme!!!!.

Cože, vy jste skrytý příznivec Trumpa?!?!?!!!!!

Na tom, jaký byl skutečný rozkaz, pramálo záleží. Mnohem důležitější je démonizace opozice. Najímání nekvalifikovaných lidí pouze pro jejich ideologickou čistotu je také prioritou. Koho zajímají schopnosti, o kterých všichni víme, že jsou „rovné“, ať už to znamená cokoliv, a to až do úrovně jednotlivců? Prokrustes by si ani v nejšílenějších snech nevymyslel probuzenecké šílenství a jejich CRT!

Takové hony na čarodějnice vyvolané paranoiou podstupují všechny aktivně se hroutící režimy. Současné kolektivní šílenství USA velmi připomíná to, co nejprve trockisté a později stalinisté provedli Sovětskému svazu nebo rudé gardy Číně.

Je také pravda, že americká zpravodajská komunita byla nevyhnutelně infikována „Pattonovou logikou“ a je řízena politiky s nulovým skutečným vlastenectvím.

Vezměte zemi zpravodajskou komunitu a právě jste jí vystřelili mozek z hlavy.

Vezměte zemi ozbrojené síly a prostě jí useknete ruce.

A tady to máte: „evakuace“ Kábulu/Afghánistánu je jediný druh „evakuace“, který můžete očekávat od bývalé supervelmoci, která ztratila mozek i pěsti.

Mimochodem, existují silné známky toho, že USA rovněž ztratily „nohy“, proto ten chaos a potřeba náhle se uchýlit k použití civilních leteckých společností. Pro upřesnění – na civilním posilování vojenských prostředků není vůbec nic špatného, právě naopak! Klíčové slovo je zde „náhle“, nikoli „civilní“. Platí jedna ze dvou možností:

• Plán, ať už byl jakýkoli, selhal

• Žádný plán neexistoval

Teoreticky existuje i třetí možnost: „takový byl plán“, ale teoretické možnosti jsou relevantní pouze tehdy, když jsou podloženy alespoň nějakými empirickými důkazy, což v tomto případě nejsou. Rovněž nějaký vágně deklarovaný záměr, jakkoli upřímný, se také nedá považovat za „plán“.

Pro srovnání: Sovětům trvalo asi 18 měsíců (!), než připravili svůj odchod z Afghánistánu. Rozdíl ve výsledcích je nyní zřejmý.

To neznamená, že by impérium nutně muselo zcela ztratit vliv v Afghánistánu nebo kdekoli jinde. Zničit nějaké místo vyžaduje jen velmi málo schopností. Vlastně znovuvybudování čehokoli obvykle vyžaduje mnoho dovedností.

Jak kdysi poznamenal Che Guevara, „skutečný revolucionář je veden silným citem lásky“. Bohužel, slovo „revolucionář“ bylo smrtelně potřísněno krví; pokud jde o „lásku“ a „pravdu“, ty už dávno ztratily svůj pravý význam (alespoň na Západě). Ale dovolte mi to přeformulovat takto: „pravá změna vyžaduje pravou, láskyplnou víru“. Lepší?

Ošklivou pravdou je, že dokud bude Spojeným státům a Evropě vládnout současná mezinárodní banda zločinců, zachová si Impérium velmi významnou schopnost ohrožovat a napadat téměř všechny ostatní. A pokud počítáme i jejich atomové bomby, mohou nás všechny vyvraždit.

Takže ano, Impérium skutečně zemřelo 8. ledna 2020 a USA zemřely téměř přesně o rok později, 6. ledna 2021. Ale v obou těchto mrtvolách zůstalo dost hybnosti na to, aby se většině národů tam venku stále zarývaly hluboké hřeby do masa. Ne však Rusko. Ne Čína a ne Írán. Už ne. USA také ztrácejí kontrolu nad Střední Asií a Blízkým východem. O této možnosti se nyní dokonce s velkými obavami hovoří v Izraeli a v zemích Perského zálivu a Arabského poloostrova okupovaných CENTCOMem.

Nyní nastal čas, aby se americká armáda vzpamatovala a vážně a pečlivě připravila další evakuační plány pro celý Blízký východ, pokud se tak nestane, tyto „evakuační plány“ se rychle změní v „plány na vyvedení“, po nichž bude následovat další střechový/náletový nesmysl, kterým jsou USA proslulé. Pamatuje si ještě někdo, jak americké jednotky odjížděly například ze Somálska nebo třeba z Libanonu? Tyto „evakuace“ se změnily v panické „operace na útěk o život“.

Nahradí někdo USA? Prosím?!

Zdá se, že stejně jako „Biden“ předal Ukrajinu Němcům, „on“ nyní předává Afghánistán Britům. Pokud je tomu tak, jedná se o poměrně chytrý záměr (ďábel se bude skrývat v detailech, v tomto případě v plánování a provedení). Mějte na paměti, že Tálibánci nekontrolují velké části Afghánistánu a že tradiční opozice proti vládě Tálibánu v severním Afghánistánu (údolí Pandžšír) velmi silně existuje a je bojeschopná (alespoň na místní poměry). Pokud jde o syna Ahmada Šáha Masúda, stejně jako jeho otec má zřejmě silné vazby na Británii. Ahmad Masúd junior se svému otci velmi podobá a má i část jeho charismatu. Nepřipadá vám to všechno také povědomé?

Mezitím pestrá smečka zběsilých politiků EU s imperiálními fantomovými bolestmi také vydává nějaké zvuky, ale nemůže udělat vůbec nic. Putin tyto zvuky jednou označil za „mňoukající doprovodné vokály“!

Co se týče anglo-sionistického tisku, ten většinou kvílí zoufalstvím a hrůzou jen při zmínce o tom, že by Rusko a/nebo Čína mohly mít v Afghánistánu nějaký, byť nepatrný vliv. (Nezapomeňte, že „tihle hadrníci/rusové/hulváti/negři/pískomilové/indžunové/atd. žijí na NAŠÍ půdě a na NAŠICH zdrojích!“).

Tohle je ve skutečnosti „Manifest Destiny“. Nebo „civilizační mise Německa na Východě“. Nebo „břemeno bílého muže“ či „univerzální hodnoty“ francouzských zednářů atd. Totéž platí o papežském rozdělení planety v dnes již dávno zapomenuté (nikoli však jeho oběťmi!) Tordesillaské smlouvě z roku 1494) na oddělené sektory ovládání/vykořisťování/plenění, samozřejmě ad majorem Dei gloriam. Moderní ekologové, probuzení aktivisté a militantní homosexuálové se na tomto způsobu myšlení do značné míry podílejí.

Smutnou, ale nepopiratelnou pravdou je, že skutečné kořeny moderní Evropy nejsou v Římě, tím méně v Athénách, ale v latinských křížových výpravách a následném středověku. Reformace a renesance na tom nic nezměnily, ba dokonce situaci ještě zhoršily. Nic nezměnil ani rok 1789 nebo druhá světová válka. Duchovní a filozofické kořeny Západu nejsou ani římské, ani řecké, ale najdeme je u těch, kteří Řím zničili a oddělili od skutečně civilizovaného světa, a to nejen na křesťanském Východě, ale po celém světě: u Franků.

Imperialismus má původ v našich hlavách, je to světonázor, způsob myšlení, a právě tam musí být vymýcen, aby konečně zmizel.

Mysl je místem, kde imperialismus začíná, ale také kde skončí, stejně jako každý jiný lidský jev. A i když se obávám nevyhnutelného chaosu, než nějaký „budoucí Západ“ nebo „budoucí Evropa“ nahradí ty současné, věřím také, že až se ukáže skutečná cena jejich chyb, všechny národy odmítnou imperialismus ve všech jeho podobách.

Vytvořením nástroje totální kontroly (internetu) vytvořilo impérium také první globální společenství odporu proti impériu ve světových dějinách! Nejen to, ale vládnoucí třídy USA proměnily americké školy a obdivované americké akademické prostředí ve stroj na výrobu imbecilů/serfů a zároveň v posměch velké části planety (dokonce i v zóně A!).

Co se však vládnoucím elitám USA nepodařilo, je zabránit běžným, mainstreamovým Američanům, aby chtěli poznávat, učit se, zkoumat a nakonec bojovat za spravedlnost. Pravda, co se týče politické indoktrinace, strýček Šmuel může běhat kolem nacistů nebo Sovětů, ale žádný strýček Šmuel nikdy „nenapraví“ naši padlou přirozenost nebo vesmír, takže náš odpor je hluboký, dokonce i USA a Izrael. Ano, většinou je umlčen, ale v hloubi je stále velmi silný.

Nevěřím v žádné plány na Velkou výměnu, přinejmenším ne v plány zaměřené na „rasu“. Věřím však v kulturní/civilizační „velkou náhradu“, kterou považuji za nevyhnutelnou a již probíhající, a to dokonce i v USA a EU!

Samozřejmě nevím, jak bude vypadat budoucí kolektivní Západ, za předpokladu, že ještě někdy nějaký bude. Jsem si však jist, že typ imperialismu, který má své kořeny ve středověkém papežství (což s jistým obdivem přiznával i Hitler), se blíží ke konci.

Jen si to představte: sny o tom, že se staneme „další mongolskou říší“, musely být sexy. Nebo být další východořímskou (alias „byzantskou říší“) také. A k mé neskonalé lítosti, smutku a bolesti (a umístění mého vlastního rodiště) většina vládců carského Ruska takovým pokušením podlehla. A to je také pravý, stěžejní důvod, proč ruský panovník v únoru 1917 padl.

Pokud jde o to, co ve skutečnosti následovalo po této údajně „úžasné“ a dokonce údajně „nekrvavé“ revoluci, bylo to nejhorší staletí masového vraždění a zvěrstev v dějinách lidstva. Bravo a díky, Kerensky (a jeho západní zednářští „sponzoři“!). Ukijci si svůj směšný „Majdan“ nevymysleli! Vymyslel je Kerenskij a jeho podporovatelé. (Gene Sharp – jeho pietistickou kvazi-hagiografii si můžete prohlédnout zde (Wikipedia o politice, jako obvykle) – pouze systematizoval studium tohoto oboru). Myslící Rusové si dokáží sečíst a uvědomit si, že imperialismus v jakékoliv a ve všech svých podobách, klidně mu říkejte „kapitalismus s lidskou tváří“, chcete-li, je smrtelným nebezpečím pro lidstvo jako takové.

V sovětských dobách byl Rusům slibován „komunismus“ (alias konec dějin a ráj na zemi, „jen“ bez Boha); pak jim byla slibována „demokracie“. Kdyby Rusko mělo lepší elity, všechny tyto bludy by nebyly nahrazeny totální hrůzou. (Vzpomeňte si na monolog plukovníka Waltera E. Kurtze o skutečné hrůze v geniálním alegorickém filmu Apokalypsa nyní!) Nesmírné náklady druhé světové války pro Čínu i Rusko skutečně přinesly Rusům a Číňanům realitu imperialismu a oni už nic takového nechtějí.

Bez ohledu na to, jak „zbožná“ je nejnovější záminka.

Jinými slovy, drtivá většina Rusů odmítá nejen provedení, ale i samotný princip imperialismu (neboli nepovinného použití vojenské síly), a to i v případě, že Rusko zvítězí! Skutečnost, že si to ostatní národy, experti, vědátoři buď neuvědomují, nebo se to usilovně snaží ignorovat, nemá na tuto realitu žádný vliv (přinejmenším mezi typy ze zóny B v Rusku, tedy asi 95 % nebo více z celkového počtu).

„Skutečná realita“ v roce 2021 je taková, že skutečné imperialistické bludy v Rusku má jen malá, stárnoucí a rychle se zmenšující skupina ignorantů a/nebo pomatenců. Není to proto, že by Rusové byli nějak „lepší“ než Američané, Britové, Španělé nebo jiní imperialisté. Rozdíl je v tom, že Rusové nyní osobně znají skutečné náklady impéria.

Povědomí o skutečných nákladech impéria je hrozivým zabijákem impéria (jak bylo nedávno vidět v Afghánistánu mezi bezradnými GI a afghánskými válečníky). Proto Impérium udělá vše, co je v jeho silách, aby tyto náklady popřelo, zamlžilo nebo jinak utajilo!

Navíc jakmile se o nákladech impéria dozví kritická masa upřímně vlastenecky smýšlejících lidí (ať už se jedná o jakoukoli zemi nebo politický systém), stává se základní ideologie, kterou impérium potřebuje ke svému ospravedlnění a prostému fungování, vážně ohroženou.

Jak moc se to zhoršuje?

Mám příklad:

Sovětská „porážka“ v Afghánistánu: SSSR nikdy nebyl poražen vojensky nebo dokonce ekonomicky. Ne v Afghánistánu. Ani Reaganem a jeho „bojovníky za svobodu“ (v současnosti prohlášenými za „zlé teroristy“, na rozdíl od těch „hodných“ z Osy laskavosti). Ani pomocí SDI. Slavné „vyhráli jsme“ americké CIA mělo ve skutečnosti znít „prohráli“. Velký, velký rozdíl.

SSSR byl poražen stranickou nomenklaturou. KSČ, která v podstatě zničila celou zemi, aby mohla vládnout nad jejími mnoha zbytky, z nichž se téměř žádný ve skutečnosti nedokázal stát životaschopným státem. Jednoduše řečeno: sovětský režim zanikl kvůli svým vlastním lžím, pokrytectví, nelidskosti a upřímně řečeno časté naprosté hlouposti. Zpočátku mnoho vojáků upřímně věřilo ve svou údajnou „internacionalistickou povinnost“ „bojovat proti americkému imperialismu v Afghánistánu“, která byla zcela reálná. Někteří dokonce nebyli ani informováni o tom, že jsou vysíláni do zahraničí (používala se zkratka „TurkVO2“. Znamenalo to „druhý“ Turkestánský vojenský okruh, což naznačovalo domácí rozšíření/vytvoření druhé TMD. Nikoliv zahraniční vojenskou operaci.

Nakonec časem začala do ruského vědomí prosakovat bolestná pravda. Tak a proto musela být sovětská vojska stažena. Ne kvůli nějakým zvlášť neohroženým a CIA řízeným „bojovníkům za svobodu“ nebo Stingerům (zpočátku zničujícím, ale rychle byla vyvinuta a úspěšně nacvičena účinná protiopatření). Opět, USA nic nevyhrály, to Sověti prohráli – udělali si to sami, opravdu!

Opět, zní vám to povědomě? Je to proto, že je! Právě se to stalo s „afghánskou demokratickou vládou“, stejně jako se to nakonec stane s „ukrajinskou demokratickou vládou“.

Aby bylo jednoznačně jasno: myslím si, že sovětské rozhodnutí vstoupit do Afghánistánu bylo hluboce chybné a ve své podstatě nemorální (přesvědčily mě o tom mé osobní kontakty se sovětskými důstojníky a účast na velmi zajímavé diskusi mezi představitelem Severní aliance a ruskými exulanty). Počet mrtvých, zraněných, utlačovaných nebo vyhnaných „civilistů“ je strašný. Nezpochybnitelná jsou však i následující fakta:

Sověti se usilovně snažili zastavit vliv těch takfírů, které USA fedrovaly a KSA platila. V tomto boji byli Sověti první.

Sověti sice vybudovali mnoho objektů kritické civilní infrastruktury, snažili se také zemi ekonomicky rozvíjet a vzdělávat její obyvatele (samozřejmě v sovětském stylu, ale lepší než vůbec nic).

Ve srovnání s tím, co do Afghánistánu přinesly Spojené státy, vypadají Sověti jako opravdoví válečníci i opravdoví lidumilové. A nezapomeňte, že se tu bavíme převážně o brancích, z nichž mnozí byli špatně vycvičeni, špatně podporováni a dokonce i špatně veleni. Přesto si vedli mnohem lépe než údajní „profesionálové“ z „nejlepší armády v dějinách“.

Pokud jde o to, co mohou Rusové udělat nyní, měli by si uvědomit, že Afghánci si budou pamatovat to špatné i to dobré (v Rusku žije početná afghánská komunita), a mohou si slíbit, že v budoucnu se všichni Rusové budou chovat ke všem obyvatelům Afghánistánu s opravdovou, uvědomělou úctou a podají jim upřímnou ruku přátelství. O tom, zda Afghánci tuto podanou ruku přijmou, rozhodují oni sami, nikdo jiný (ani Kamala Harrisová!).

Takže všechny ty nesmysly, které šíří Zbigniew Brzezinski („Rusko potřebuje Ukrajinu, aby se stalo velmocí!“) a Hillary Clintonová („Putin chce obnovit SSSR“), jsou pouze a jen výrazem skutečné fobie, kterou západní elity, zejména v severní Evropě, pociťují vůči Putinovi, Rusku, Rusům a všemu ruskému.

Dává smysl, že evropským nájezdníkům se nikdy nepodařilo ovládnout Rusko, ani carské, ani sovětské, ani „demokratické“, a už vůbec ne moderní Rusko.

Co se týče domněle neporazitelných a „nadřazených“ západních armád (Sandhust! West Point! Saint-Cyr!), zcela jim chybí zkušenosti, které Rusové získávají už asi 1000 let: deset století válčení bez geografických hranic, s prostory připomínajícími spíše širé moře než střední Evropu a bez naděje na milost ze strany nepřátel (většina ruských útočníků se pekelně snažila vyhladit ruský národ, kulturu nebo náboženství, většinou všechny tři najednou). Západní vládnoucí třídy se děsí toho, že Rusko nemohou vojensky porazit, a tak předstírají, že „skutečné Rusko“ vůbec neexistuje.

Místo toho existuje „obrozený“ rusko-sovětský „Mordor“ plný ušlechtilých a „rozmanitost“ milujících „disidentů“, kteří pomalu umírají v „Putinově gulagu!“, ruská ekonomika je „“v troskách“ a Rusko je jen „benzínová pumpa vydávající se za zemi“. Ti Rusové neumějí postavit ani hovno a celý den chlastají vodku. Rusové jsou možná dokonce méněcenná rasa, když jsou tak zlí a hloupí! A hlavně, pokud je Západ „nezadrží“ a „neodradí“ (to je vtip!), tihle Rusové pekelně touží po válce a napadnou nás i zbytek „civilizovaného světa“

Tento typ bludného mechanismu zvládání je moderní psychologii dobře znám a je skutečně zcela běžný. Je to skutečně jen stadium smutku, nikoli analýza čehokoli skutečného.

Pravdou je, že i populární Putin měl co dělat, aby obhájil své osobní rozhodnutí zapojit do Sýrie malou, relativně slabou vojenskou operační skupinu. Dokonce i loajální Putinův příznivec, jako jsem já, se zpočátku obával, že by to mohla být obrovská chyba. Nebyla a Putin a jeho generálové byli ještě chytřejší, než jsem si tehdy myslel (celá operace je mistrovským dílem pro budoucí vojenské učebnice!).

Kdyby ta operace selhala, a byla odvážná i velmi riskantní (zejména v počátečních fázích), čekalo by Putina, Šojgua a všechny, kdo se do ní morálně opřeli, peklo. Pokud by někoho v Kremlu ještě někdy napadlo napadnout jinou zemi, byl by pokárán a degradován, případně vyhozen, a pokud by to nešlo, tak „do důchodu“.

Jistě, existuje spousta Rusů, kteří odsuzují Putina za to, že nepřesunul své síly do Donbasu (kromě několika speciálních jednotek, dělostřeleckých pozorovatelů, předsunutých leteckých návodčích a jednoho velmi účinného dělostřeleckého úderu přes hranici), ale tito lidé by takový ruský vojenský zásah, pokud by k němu došlo, jednohlasně považovali za samozřejmě čistě obranný ze strategického hlediska (nikoli však z operačního nebo taktického, samozřejmě).

Upřímně řečeno, Baltové a Poláci vypadají ve své narcistické paranoie směšně. V ruské televizi je západní propaganda okamžitě přeložena a odvysílána za největšího smíchu diváků! Co se týče Ukronacistů, ti vzbuzují pouze odpor a pevné odhodlání nikdy nedopustit další útok na Rusko přicházející ze Západu, nebo odjinud, když na to přijde.

Ale po válce s nikým z nich netouží, dokonce ani po válce, kterou by Rusko vyhrálo za týden či dva. Ve skutečnosti je Ukrajina ve své současné podobě pro Rusko potenciálně smrtelným jedem, zejména pokud Rusové někdy poleví v ostražitosti. To poslední, co moderní Rusko potřebuje, je nechat se otrávit/nakazit mnoha ukrajinskými toxiny…

Závěry:

Impérium je už nějakou dobu mrtvé

USA, jak jsme je znali, jsou také mrtvé

Anglosionisté mají stále více než dost síly na to, aby ohrozili nebo skutečně zaútočili na jakoukoli zemi na světě (s výjimkou Ruska, Číny a Íránu nebo/i bez toho, aby spáchali jadernou sebevraždu; ano, Írán nemá atomovky, zakázal je už dávno, ale přesto má impozantní armádu.

Vůbec poprvé v historii se do USA pomalu „vrací“ skutečné náklady impéria (Marx, Malcolm X a Martin Luther King ml. by z toho měli radost) a to už USA jako zemi zásadně změnilo.

Mrtvé, staré USA v současnosti hnijí v mohyle, aby je všichni cítili. Starý sovětský vtip o tom, že „kapitalismus hnije“, ale vůně této „hniloby“ voní „ach tak sladce!“, se konečně ukázal jako pravdivý. Trvalo to déle, než se čekalo, ale jako všechno nevyhnutelné k tomu nakonec v roce 2021 došlo. Teď, když už se tento zápach nedá skrýt, a panečku, jak to smrdí!

Přesto plně očekávám, že USA časem přežijí, a dokonce budou prosperovat! Možná USA znovu vzniknou jako de facto konfederace s minimální centrální mocí a vysokou mírou nezávislosti států? V podstatě to, co Konfederace chtěla nejvíc, ale přizpůsobené moderní době a jejím dnes všeobecně přijímaným normám (no, samozřejmě kromě Izraele).

Žádná jiná mocnost (nebo koalice mocností) USA globálně „nenahradí“. Proč by to dělaly?

Nezapomeňte, že Rusové a Číňané nejsou jen teologové či filosofové kulturně, ale jejich národní étos byl hluboce zasažen/infikován marxismem a dialektikou, které se při vší ostatní kritice na jejich adresu alespoň vyučovaly v komunistických školách, jakkoli špatně, zásadně a dokonce nesprávně! Rusové a Číňané si tedy na rozdíl od bezradných vůdců Impéria plně uvědomují, že Impérium nebylo nikdy ve skutečnosti poraženo, ale že porazilo samo sebe.

A co je nejdůležitější, Rusové a Číňané chápou, že pokud „nahradí“ USA, skončí stejně jako USA.

Ve skutečnosti jsou mnohem ambicióznější!

Pokud jde o Afghánistán, v afghánské společnosti je již hluboce zakořeněno mnoho místních sil, včetně těch domorodých, které sice nikoho „nenahradí“, ale s největší pravděpodobností se budou chovat stejně jako vždy v minulosti („nejlepším předpovědním faktorem budoucího chování je chování minulé“ a „co bylo, to bude; a co se stalo, to se stane; a není nic nového pod sluncem“ poukazují na stejnou skutečnost). To znamená, že násilí, chaos, bigotnost, krutost a další hrůzy se budou odehrávat i nadále, možná ne v takové míře a tak viditelně jako dříve.

V současné době nevidím žádnou kombinaci místních nebo dokonce zahraničních sil, která by mohla Afghánistánu přinést skutečný, trvalý mír. Ale kombinace Írán+Rusko+Čína by byla nejúčinnější při poskytování pomoci a určité míry kontroly.

Logicky to představuje velké riziko, ale také obrovskou příležitost pro všechny sousedy Afghánistánu, mezi něž patří nejméně čtyři země, které mají s Afghánistánem hluboké vazby a znají ho:
–Pákistán,
–Írán,
–Rusko
– a Čína.

Na rozdíl od některých „mluvčích“ v DoS samozřejmě vím, že Rusko nemá s Afghánistánem hranice. Dokonce vím, že Tádžikistán, Uzbekistán a Turkmenistán ano (dokonce i Čína ano!). Tyto země mají dokonce velmi dobré speciální jednotky, které jsou docela bojeschopné. Ale všechny „stany“ jsou stejně závislé na Rusku, pokud jde o jejich přežití, a vědí to.

Plně očekávám a doufám, že se přinejmenším Rusové, Íránci a Číňané v Afghánistánu co nejdříve zapojí, už jen kvůli ohromné „kulturní inteligenci“ jejich propracované zpravodajské komunity včetně operativců a analytiků (ne, pár slov v paštunštině v kombinaci s balíkem dolarů se nedá považovat za „zpravodajskou práci“ – takový způsob myšlení je dobrý jen k uplácení).

Co se týče Turků, ti mají také silnou „kulturní inteligenci“, dost peněz a zbraní, kterými mohou mávat, jsou to muslimové (i když ne deobandistického přesvědčení) a rozhodně se budou hodně snažit. Předpovídám, že neuspějí prostě proto, že jsou geograficky a kulturně příliš daleko. Turecko také nemá prostředky na vážnou a dlouhodobou operaci v Afghánistánu.

Určitě mi připadá, že Britové na to přišli jako první, alespoň na hlavní prvky. Žádné skutečné překvapení (zůstávají nejschopnějšími zpravodajskými úředníky v EU!), proto musel jejich ministr zahraničí Raab vztáhnout velmi ponižující (a zcela neúčinnou) „olivovou ratolest“ na Rusko a Čínu (a přitom vykřikovat, že Rusko chce napadnout Evropu a Čína celou Asii). Rusko sice nějaké zvuky oplatilo, a možná i Číňané, ale to jsou prostě dobré diplomatické manýry. Ani jedna ze zemí nikdy nepřijme anglosionisty jako relevantní sílu v Afghánistánu. A nepřijmou ji ani Afghánci.

V tuto chvíli nikdo nedokáže Afghánistán skutečně ovládnout, natož v něm nastolit mír. Kdyby hlavní aktéři alespoň přestali řídit zemi na místě a nedělali vůbec nic, bylo by to velké zlepšení: neškodit by bylo asi to nejlepší, co může kdokoli udělat. A konečně, stejně jako Ukrajinci, nechť si Afghánci vyberou, zda vůbec chtějí jednotnou zemi, a pokud ano, jakého typu? Jak by mohli Afghánci nejlépe vyjádřit svůj názor? Nechme je, ať si to vyřeší sami.

Takzvaný „afghánský problém“ nelze vyřešit v rámci současného mezinárodního systému a mezinárodního práva. Stejně jako Ukrajina je i Afghánistán všeobecně uznáván jako zcela uměle vytvořená země. Jak to však napravit? Nemůžete, dokud ten mezinárodní systém ovládají ti, kteří ho vytvořili. Než v Afghánistánu nastane mír, bude muset nejprve vzniknout soubor nových institucí. Tragické, odporné, ale pravdivé.

Stane se to někdy? Budou národy zóny B dostatečně silné, moudré a odhodlané vytvořit nové mezinárodní instituce? To nevím.

Ale pokud se tak nestane, pak je naše planeta až do druhého příchodu skutečně ztracena.

Saker

Zdroj: http://thesaker.is/will-afghanistan-turn-out-to-be-us-imperialisms-last-gleaming/

Bavorovy poznámky:https://bit.ly/3gLfSog

pokec24.cz