Šifrovaný mobil na hraní, aneb Konec hry, ministře Rakušane
Šifrovaný mobil na hraní, aneb Konec hry, ministře Rakušane
Marek Řezanka
Možná si ještě vzpomeneme na konec kariéry jednoho mladého ministra vnitra, a to Stanislava Grosse. Nebyl schopen vysvětlit, kde vzal peníze na byt – a přišel mimo jiné s teorií, že mu půjčil invalidní strýček.
Historie se nám opakuje, když se jiný relativně mladý ministr vnitra hájí vskutku grossovsky: Pana Redla prý nezná, speciální mobil se šifrováním, který používaly mafiánské kruhy, získal jen tak – pro děti na hraní – a kdo mu tento dáreček pro dítka platil, neuvádí. Je skandální, pokud panuje oprávněná obava, že ministr vnitra se ocitl na palubě s lidmi, jako jsou Redl či Krejčíř. Pan Mlejnek, kterého Vít Rakušan hájil do roztrhání těla, měl přitom s panem Redlem prokazatelně dlouhodobé vztahy – a pan Redl zase s panem Krejčířem. Taková jedna spokojená rodinka to je, kam patří i pánové Polčák s Gazdíkem.
Vyvstává otázka, jak se nazývá režim, který umožňuje ministrovi s podezřením na vazby na kriminální mafiánské prostředí setrvávat na takto důležitém resortu. K tomu připočtěme represivní politiku ministerstva vnitra, které pořádá hony na „dezoláty“, tedy lidi, kteří jakkoli Fialovu vládu kritizují, a kteří jsou jen z tohoto titulu nazývání prokremelskými sluhy. Došli jsme tak daleko, že jsou u nás občané stíháni za „nesprávné názory“.
Vít Rakušan hned poukazuje na údajné ruské agenty – a plošné masové protivládní demonstrace shazuje jako cosi placeného ruskou propagandou.
Jestli tu někdo podporuje proruský „narativ“, je to právě Vít Rakušan. I člověk, který je vůči ruským představitelům kritický, totiž vzkypí hněvem, když vidí zcela nepřijatelný postup resortu vnitra vůči ruským tenistkám či operní pěvkyni – kteří jinde v západním světě běžně účinkují a působí. Vít Rakušan je navíc člověkem, který v imigrační politice podnikne jen ty kroky, které po něm v Bruselu nebo jinde ve světě budou chtít. Hájit zájmy většiny občanů této země ho ani nenapadne. Podobně je tomu u ministra Hladíka, který pro změnu figuruje v kauze Taxis – jsou zde minimálně vážná podezření, jež by ho měla v roli ministra diskvalifikovat. Pan Hladík zase bez řečí podpoří Green Deal.
A za takovouto vládou máme stát? Za takovou vládu máme být třeba připraveni padnout?
Dodnes jsme ze strany BIS neviděli hodnověrné důkazy podporující tvrzení, že za časově oddělenými explozemi ve Vrběticích stáli dva ruští agenti.
BIS – a speciálně pan Koudelka, přitom nadále vidí ruského agenta za každým patníkem.
„Kdo v tuto chvíli řekne, že neví, co je to ruská propaganda, že neví, co je to ruská dezinformace při takto brutálním zasahování do podstaty demokracie v České republice, tak je slepý a hluchý“, prohlásil Michal Koudelka.
Osobně mám velký problém nazvat demokratickou vládu, v jejíchž řadách zasedají lidé podezřelí z kontaktů na podsvětí. A pokud někdo používá mobilní telefon se šifrováním typickým pro úzkou skupinu lidí z mafiánských kruhů, a navíc není schopen vysvětlit, kdo mu ten mobil platil, je to zásadní problém. Hlavně že se Vít Rakušan prezentuje jako velký obdivovatel Václava Havla – a bojovník proti Rusku a proti „dezolátům“, mezi něž vlastně patří všichni odpůrci této vlády, tedy podle nejnovějších průzkumů cca 80 % voličské populace.
Takový stav pokládám za neudržitelný.
Telefony se speciálním softwarem CryptoCult používali podle policie všichni lidé napojení na Michala Redla. Prolomit šifry se však policii nedařilo. Pomohl v tomto ohledu Vít Rakušan?
Je otřesné, že právě lidé jako Rakušan mají pod sebou ozbrojené složky. Je šílené, že právě tito lidé, kterým není možné věřit ani pozdrav, ženou naši zem do války s Ruskem, místo aby usilovali o mírovou diplomacii. Že tito lidé klidně zničí náš důchodový systém, naše zdravotnictví a naše školství – jen aby bylo na tanky a na munici. Přitom je zcela zjevné, že lidé, jakými jsou Vít Rakušan či Petr Hladík, nezastávají žádné morální postoje – ale jde jim toliko o jejich osobní zisk. Takoví lidé nemají právo rozhodovat o našich osudech. Již proto je nezbytné, abychom my co nejdříve svým semknutím a svou neústupností rozhodli o osudu této vlády. Pokud tedy neslintáme blahem, že máme ministry, které nám cosa nostra může jen závidět.
Stín a jeho vzkaz
Stín se ptá matek: Rodily jste těla,
jež anonymně leží na poli?
Bděly jste v nocích u potravy děla?
Že žádná z vás s tím již nic nenadělá?
Ne, když vás dopis z fronty zabolí.
Pak už je pozdě, když vojíni padnou,
pozdě, když hlínou syna zahrnou.
V tu chvíli volbu nemáte – již žádnou,
když milovaní zkamení a zchladnou,
stanou se tečkou – sotva patrnou.
Stanou se křížem – jenom jedním z mnoha,
generál na něj sotva vzpomene.
Rozkazy zněly – přikázání strohá,
však ani jedno netěšilo Boha:
A srdce matky? Bylo zlomené.
Jeden byl mrtvý, druhý invalida,
zlatem se kochal ten, kdo zavelel.
To jenom chudák ví, co je to bída,
zvlášť, když se touha mocichtivých přidá,
a statný dub hned vydá za plevel.
Tvrdíte, že snad není na vybranou?
Je – ale dříve, než jsou po smrti.
Váš hlas je třeba, než vám slzy kanou,
dřív, než zní sbohem místo na shledanou,
dřív, nežli temno váš jas pohltí.
Stín se ptá matek: Je vám to snad jedno,
že vám váš poklad lotři ukradnou?
Odsuďte prosím, setbu bezohlednou,
dřív, nežli v sklizni vaše tváře zblednou.
Válka je vždycky vraždou úkladnou.
Dokud je šance, spojte svoje hlasy,
ať je i hluší slyšet dovedou.
Vzbuřte se vždy, když lhostejnost meč tasí.
Když neřád chrochtá – pro čestné jsou basy.
Nechtějte, ať je válka koledou.
Když to má smysl, ozvěte se, hodně.
Snad temný mrak se potom rozplyne.
Zkuste to dříve, než šlapete po dně,
povstaňte za mír – v jednu chvíli shodně.
Zabraňte, prosím, zkáze zločinné…
