České národní listy

 Stanovené podíly jednotlivých církví na restitucích

Církve od státu mohou podle zákona dostat majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Budou muset ale prokázat, že na něj mají nárok a že jim byl zabrán v době mezi nástupem komunistů k moci 25. února 1948 a 1. lednem 1990.^[31]

• Stát vyplatí náhradu za 44 % majetku v držení obcí, krajů nebo soukromníků, finanční formou – ve výši 59 mld. Kč v průběhu 30 let, tedy téměř 2 miliardy ročně. Stát nebude platit z této roční sumy úrok, ale připočte se k ní míra inflace.

Podle předběžných prognóz by celkový objem finančních prostředků se započtením pravděpodobného vývoje inflace v České republice do roku 2043 mohl pro církve znamenat přísun kolem 96 mld. korun.

Rozdělení částky 59 miliard korun mezi církve
(zaokrouhlené na nejbližší vyšší desetinné číslo, v poslední kolonce je přibližný podíl z celku)

• Stát vrátí 56 % majetku naturálně
• Stát bude první 3 roky přispívat z rozpočtu na mzdy duchovních a administrativy těchto církví plnou částkou jako doposud, tedy 1,5 mld. korun ročně. Většina těchto peněz jde na platy duchovních, pouze 6,5 % na provozní náklady a opravy církevního majetku. Od 4. roku se částka každoročně sníží o 5 %.
• K úplné majetkové odluce mezi zúčastněnými církvemi a státem v České republice dojde v roce 2030, tedy po 17 letech. Konec vyplácení ročních náhrad za nevydané nemovitosti skončí v roce 2043, tedy po 30 letech.

Zhruba je možné říci, že římskokatolická církev by měla dostat 99 % finančních náhrad, protože jí bylo zabaveno zdaleka nejvíc pozemků. Ale části finančních náhrad se zřekla ve prospěch menších církví. Proto dostane jen 80 % a zbylých 20 % si rozdělí menší církve. Takto dostanou náhradu i některé církve, kterým stát nic nezabavil.

Vývoj po vstupu zákona o majetkovém vyrovnání v účinnost

Bratrská jednota baptistů nakonec majetkové vyrovnání odmítla a nebude od státu nic požadovat.^[32][33] BJB se tak zařadila mezi menšinu registrovaných i neregistrovaných církví a náboženských společností působících na území České republiky, jež nechtějí mít podíl ze zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.^[34][35][36] Majetkové a finanční vyrovnání se tak poté týká 16 církví a náboženských společností.^[37] Od roku 2005 dostává Bratrská jednota baptistů od státu dotace na provoz.^[38]

Ve snaze fakticky snížit objem restituční finanční náhrady byl přijat zákon č. 125/2019 Sb., jímž bylo zrušeno osvobození finanční náhrady od daně z příjmů. Návrh předložili poslanci KSČM, která jím podmínila podporu vlády Andreje Babiše.^[39] Zákon měl vstoupit v účinnost 1. ledna 2020. Ústavní soud však nálezem sp. zn. Pl. ÚS 5/19 ze dne 1. října 2019 zdanění finančních náhrad zrušil.^[40]

Kritika restituování

V souvislosti s restitucemi majetku a finančním odškodněním několika církví a náboženských společnosti v České republice se v médiích i jinde objevuje velké množství dohadů, spekulací i otázek ohledně spornosti existence nároků či reálného uplatnění restituování v praxi a zamezení možných chyb či neoprávněných ztrát veřejného majetku.

Jedním ze sporných bodů je samotná existence nároků církví.

Další kritika v souvislosti s církevními restitucemi naráží na možnost, že by mohla být restituována i některá církev, přestože takový majetek nebo finance ji odňaty nebyly. V této souvislosti byla zmíněna např. Českobratrská církev evangelická, která má třetí nejvyšší nárok na odškodnění za znárodňování v období komunistických vlád v Československu, a údajně o takové vrácení ani nežádá.^[41] Tomu ovšem má být předejito jasným paragrafem Zákona o církevních restitucích, který nařizuje, že vlastnická práva v období mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 musí žadatelé prokazovat. Tento paragraf se ale týká jen žádostí o navrácení majetku. Finanční náhrada církvím je stanovena v zákoně bez ohledu na konkrétní žádosti o navrácení majetku.

Dále existuje podezření, že by u některých církví mohlo dojít až k absurdně vysokým náhradám, jako jsou desítky tisíc Kč na každého člena církve. Takovým případem by údajně mohla být Náboženská společnost českých unitářů, kde kritikové odhadují restituční nárok 232 tisíc Kč na člena.^[42]

Kritika se vztahuje také na to, že církve, především pak Římskokatolická církev bude moci získat v České republice ohromnou moc a bohatství, přestože má jen 10% podporu veřejnosti a ostatní církve dohromady 2 % (jedná se o data ze Sčítání lidu 2011, ještě v roce 2001 se přitom k církvím hlásilo přes 32 procent obyvatel a před dvěma desetiletími takřka 44 procent),^[43] čímž se místo míněné sekularizace a dokončení odluky státu a církve dosáhne toho, že církve budou svým vlivem zasahovat do politiky a veřejného dění ještě více než v současnosti, a financování veřejně prospěšných církevních institucí by ještě navíc mohlo zůstat stále na bedrech státu.^[44][45]

Kritikové též poukazují na zkušenosti z restituování církevního majetku z jiných zemí, především však ze sousedního Polska a Slovenska, kde ke kýženému cíli restituování, sekularizaci a odluce státu a církve, nedošlo. Spíše naopak.^[46][47][48] Navíc v zahraničí došlo k navrácení menšího majetku. V Polsku v přepočtu 30 miliard korun,^[49] tedy méně než tisíc Kč na obyvatele (návrh v ČR počítá s částkou přes 10 tisíc Kč na občana). V Maďarsku bude celkem vydán majetek za 175 miliard forintů^[50] (tedy odpovídající 15 miliardám Kč a tedy přibližně 1,5 tisíc Kč na obyvatele).

Velmi kriticky vidí zákon o církevních restitucích, tak jak byl projednáván a schválen parlamentem, i někteří křesťané.^[51][52][53]

Kritici namítají, že zpráva od Ernst & Young, kterou zainteresované církve používají jako výrazný argument pro legitimitu restitucí, ve skutečnosti neposuzovala nárok jako takový, natož jeho výši, ale spíše coby kvalitativní metodický komentář. Firma Ernst & Young uvádí, že nezkoumala podklady („Neprováděli jsme účetní či statutární audit, marketingová, věcná ani jiná přezkoumání podkladů, které nám byly předány ze strany Objednatele...“) a šlo jen o posouzení kvalitativní a nikoli kvantitativní.^[54]

Výsledky ČSÚ ukazují na značné nadhodnocení majetku.^[55] Právníci poukazují na možnost, že sporné záležitosti skončí soudním řízením a ta se potáhnou řadu let.^[56]

Reakce na kritiku

Představitelka České biskupské konference M. Vývodová shrnula obvyklé námitky a označila je za „mýty“^[57][58]

Ústavní soud dospěl k závěru, že církevní subjekty byly skutečnými vlastníky majetku. Přestože bylo vlastnické právo omezeno, nikdy nepřestal tento majetek patřit církevním subjektům.^[59]

Ústavní soud ohledně výše finanční náhrady zdůraznil, že se nemůže zabývat každým pozemkem a jeho oceněním. Výměra původního majetku nevykazuje znaky libovůle či omylu zákonodárce, nýbrž má rozumnou a přiměřenou vazbu na dostupné historické údaje.

Ústavní soud pak neshledal neústavnost ani v právní úpravě smluv mezi státem a dotčenými církvemi.^[60]

Římskokatolická církev se zřekla 19 % finanční náhrady (z 99 na 80 %) ve prospěch menších církví. Proto finanční náhradu také dostanou církve, které u nás začaly působit až po roce 1948 a kterým stát nic nezabavil.

https://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADrkevn%C3%AD_restituce_v_%C4%8Cesu