České národní listy

Tři  historické technologické revoluce euroatlantické civilizace

Jiří Jaroš Nickelli, Brno

V současnosti jsou mnohými  vědeckými kapacitami v rozboru technologického vývoje euroatlantické civilizace - vývoj východoasijských civilisací měl jiné časové parametry téhož - zdůrazňovány pouze dvě technologické revoluce, a to:

za první, neolitická agrární revoluce startující v tzv. úrodném půlměsíci předního Východu a pronikající do Evropy, a

za druhé průmyslová revoluce, startující z Nizozemí a Británie do Evropy a dále.

Tak tomu ovšem ve skutečném vývoji naší civilizace nebylo.

Především je tu zamlčována ona

třetí, technická revoluce středověku Evropy, která podmínila nutné základy následující průmyslové revoluce.

Jaká to byla revoluce, jak vznikla a kde pokračovala?

Základy technické revoluce středověku položila již předchozí, předfeudální etapa starověku. Co byly tyto základy? Byl to  objev a posléze i vynálezy jednoduchých strojních mechanismů, především mlýnských soustrojí. Starověk ovšem tyto vynálezy - vodní kolo, a zvláště převodní soustavy - ozubená soukolí k převodu hnací síly na pracovní stroje - nikdy nevyužil v míře potřebné k revolucionizaci výroby. Starověké civilizace - s výjimkou asijských civilisací - neužívaly vodní stroje ani větrné stroje nikdy k masové výrobě. Měly otrockou pracovní sílu, která nevyžadovala žádné technické znalosti, žádné výrobní náklady ani speciální výrobní postupy.

K zásadní změně dochází v Evropě - stále odhlížíme od vývoje starověké a středověké Číny a východních zemí - za křižáckých válek.

Křižáci se za svých výprav na předním Východě (dnes označovaném rovněž za západní Asii) seznámili s větrnými mlýny a s vodními koly na svislém hřídeli. Pravlastí větrných motorů byla podle dnešních výzkumů starověká Čína. V Číně se již v dobách před jejím sjednocením používaly bambusové rohože a plachty k pohonu vodních čerpadel. Byly upevněny obvykle na svislém hřídeli, a později byly objeveny i konstrukce s hřídelem vodorovným. K dosažení převodu hnací síly na čerpadla ovšem bylo v některých případech nutné používat převodů, tj, ozubených kol s dřevěnými či bambusovými palci, tzv. palečná kola.

Objev palečných kol pak z Číny přes Indii přenášeli kapitáni čínských a arabských lodí do oblasti Perského zálivu, do Rudomoří a do Egypta. Stejně jako z Číny přenášeli znalost kompasu a střelného prachu až do Evropy. Tyto objevy pak plavci středověkých karak a  galér přiváželi do evropských přístavů, počínaje od druhé a třetí křižácké výpravy. Takto se staly přístavy Janov, Benátky, Marseille, Barcelona, Alicante, Cádiz a další přestupními stanicemi znalostí o těchto strojích do celé Evropy. Celý tento proces zahrnuje celkem dlouhou etapu minimálně od 12.století až do 14.století, kdy se větrné a vodní mlýny rozšířily po celé Evropě. Obrovské rozšíření zaznamenaly Španěly, Francie, ale zvláště Flandry, Holandsko, Anglie, severní Německo. Přitom v Holansku měly větrné mlýny speciální funkci - čerpání vody z grachtů a polderů. A jejich počet šel do tisíců strojů. (I naše země zaznamenaly tento vývoj. U nás bylo až do konce 19.století přes 900 větrných mlýnů, a známe je u nás již od 12.století, někteří archeologové, jako prof. Hrubý tvrdí, že byly doloženy jejich základy již v době Velké Moravy, Rovněž vodní mlýny u nás jsou starého data, nejméně od 12.století.)

Co způsobilo technickou revoluci v další éře vrcholného a pozdního středověku (14.-15.století)? Byl to to především rozvoj převodové soustavy - palečných kol - na další a další stroje, nejdříve na mlecí soustavy , dále na hamerská kladiva. Neméně revoluční byl přenos dřevěných ozubených kol na výrobu kovových soukolí i na jejich miniaturyzaci. V jakém oboru? V hodinářství. Zde převodové soustavy zaznamenaly vývoj od mohutných orlojů jaké jsou v řadě evropských měst, až po miniaturní kapesní hodinky, jako vyráběli benátští, janovští, švýcarští a holandští, francouzští britští mistři. S hodinářstvím se rozvíjela jemná mechanika a výroba optiky - dalekohledů, kompasů a navigačních přístrojů - sextantů. Vše to způsobilo bouřlivý rozvoj plavby a dovozu z přímořských zemí.  A to vše podmínilo šíření dvou strojových soustavy - větrná a vodní kola a převody...K tomu lze připočíst zlepšení a nové vynálezy tkalcovských stavů, potřebných pro nově vznikající manufaktury.

To byla zjednodušeně řečeno podstata technické revoluce středověku, která připravila nutné předpoklady strojové výroby manufaktur, využití přírodní síly místo sily lidské a zvířecí, a připravila nutné podmínky pro přerůstání technické revoluce manufaktur. 

(Žádný z ekonomů  kapitalismu - Smith, Ricardo, Turgot, Marx, Engels, a jiní,  by nemohl provádět rozbory této společenské formace, bez pojetí technologických revolucí, které revolucionizovaly i vývoj společnosti.)

Když využití přírodních pohonných sil vázaných na jedno místo nestačilo, bylo to právě použití převodů, které podmínilo vynálezy "ohňových strojů" - parních strojů kováře Newcomena a  technika Watta. Které se staly základními pohonnými jednotkami nastupující průmyslové revoluce.

Takže závěrem můžeme konstatovat toto.

Bez neolitické revoluce by nebylo technické revoluce, bez technické revoluce by nebylo průmyslové revoluce, a bez průmyslové revoluce by nebylo dnešní roboticko-informační revoluce.

Autor PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, prom. historik,  je příslušníkem tzv. brněnské průmyslově archeologické školy, založené nestorem oboru PhDr. Jiřím Mertou.

Oba dva byli specialisty Technického muzea v Brně, 

které založilo tzv. brněnskou technicko-muzejní školu,

 preferující podstatu výrobního procesu jako výsledku technologického rozvoje.