České národní listy

Tři fáze Grety

   Je zajímavé a zároveň poučné sledovat vývoj švédské aktivistky Grety Thunbergové. Zatím to vypadá, že její individuální postoje věrně kopírují vývoj ekologického uvažování za posledního půl století.

   Vše to začínalo kolem poloviny šedesátých let, kdy znepokojení badatelé různých vědních oborů  začali upozorňovat na ekologická rizika spojená s fungováním moderní průmyslové společnosti. Obraceli se tehdy, stejně tak jako dnes Greta, na politiky a apelovali na ně, aby nastartovali udržitelný vývoj.

   Politici zareagovali tehdy přesně tak, jak reagují dnes. Vlídně aktivistické vědce vyslechli, vyjádřili pochopení pro jejich obavy a věnovali se věcem, které považovali za důležitější nejen pro blaho celé společnosti, ale také pro svoji osobní kariéru.

   Nyní se Greta nachází ve stadiu prvého prozření, kdy zjišťuje, že její mise v Evropském parlamentu, u papeže a v OSN nepřinesly žádné výsledky. Bystře si povšimla, že politici slibují, ale nekonají. To, že ji americký časopis Time vyhlásil za největší osobnost roku, muselo její trudnomyslnost jedině posílit.

   Začínají se u ní objevovat příznaky fáze druhé, obrací se na radikální hnutí, která jsou přesvědčena, že je třeba změnit systém, a věří tomu, že to dokáží. Ekologické hnutí prošlo touto fází na Západě v sedmdesátých letech, u nás v poněkud ochablejší míře zhruba o dvacet let později.

  Až Greta zjistí, že ani jí nebude dovoleno systém změnit, dostaví se druhé prozření a bude zralá na třetí fázi. Objeví cestu dobrovolné skromnosti, odvrhne statky tohoto světa včetně nejmodernějších jachet a bude se snažit žít tak, aby její ekologická stopa byla co nejmenší. Skrze sociální sítě se spojí s podobně rezignovanými a možná začne koketovat s některou z verzí hnutí New Age. Do školy z pověrčivosti v pátek chodit nebude.

   Politici si oddechnou a začnou se opět věnovat zvyšování blaha společnosti a některým dalším aktivitám. Radikální ekologická hnutí se zase začnou hádat a to, které z nich je ze všech nejprogresivnější a nejvíce antisystémové.  

    Koloběhy ekologických procitnutí a zklamání jsou nepochybně  trvale udržitelné. Za předpokladu, že to přírodu nepřestane bavit.  

Prof.J. Keller

Přišlo e-poštou