České národní listy

Úvaha těsně předvolební

Marek Řezanka 

Milí čtenáři,

 čekají nás dva volební dny prvního kola klání, jež nám má přinést novou hlavu státu. Za sebe pokládám tyto volby za velice důležité, neboť se podle mě rozhoduje i o budoucnosti Fialova kabinetu – a v neposlední řadě budoucnosti nás samých: Bude na Hradě někdo, kdo této vládě půjde ve všem na ruku, nebo právě zde vznikne významná bašta odporu proti krokům, jež naši společnost ničí a decimují? Bude novým presidentem osoba, která nad omezováním svobody slova zavře obě oči – nebo bude dělat vše proto, aby novodobé cenzuře zabránila? Najdou u prezidenta republiky zastání ti, kteří jsou kvůli politice Fialovy vlády tlačeni ke zdi, nebo ti, kteří je k té zdi tlačí? Vydá se nový prezident České republiky cestou mírových jednání a diplomacie, nebo bude podporovat kroky vedoucí k eskalaci války?

 To jsou otázky, které bychom si měli klást – a kvůli jejichž zodpovězení bychom k volbám dorazit měli.

 Nesnažme se podléhat tlakům průzkumů a sázkových kanceláří. To my totiž volíme – a je pouze a jedině na nás, komu svůj hlas dáme.

 Na tomto místě chci vyjádřit svůj silný nesouhlas s průběhem předvolebních televizních debat, kdy se vytvořily dvě umělé separované skupiny: Tým „jako outsiderů“ – a tým „jako favoritů“. Tato separace některých kandidátů by měla být pro každého demokraticky cítícího člověka nepřijatelná. Máme osm kandidujících – a z nich si máme zvolit. Mainstreamová média již ale vybrala „silnou trojku“, aby nám výběr ještě o něco více zúžila.

 Toto zúžení nedopusťme. Ujasněme si naše priority – a učiňme vše proto, aby byly prosazovány.

 Shrňme si základní fakta: Máme k dispozici dva kandidáty, kteří se vymezují vůči Fialovu kabinetu. Ostatních šest mu bude krýt záda. Z těch dvou volme toho, kdo je blíže našim prioritám. Nechtějme ale toho druhého zašlapat do země – může se nám ještě hodit ve druhém kole, respektive můžeme udělat vše proto, aby do druhého kola postoupili oba dva.

Podobnost čistě náhodná

Bylo to již dávno – kdysi,

když z pár kandidátů

v Kocourkově volili si

hlavu svého státu.

Dřív než volby vůbec byly,

šaman z nich tři vybral

(je to holt zvyk starobylý,

jak vždy zvolit „šíbra“).

Ti tři se moc nelišili,

Pavel jako Petr,

jen ta žena na košili

přetáhla si svetr.

Přesto jeden z těch tří druhým

v žaludku moc ležel:

Soud s ním chtěly jisté kruhy,

trval mnoho neděl.

Kde kdo čekal odsouzení,

demonstrace táhly:

Generál prý všechno změní.

Pak přišel šok. Náhlý.

Kdo hrál roli odboráře,

pravil, že to vzdává

(Odborům jde za hrobaře):

Dáma je prý pravá.

Ti, kterým se těžko vede,

prázdnotu ať volí:

Pak to bude pro ně bledé,

přetáhnou je holí.

Toho, kdo měl hnít v zdech cely,

soud však viny zprostí,

a to je už příběh celý,

příběh o blbosti.

Ty, kdo měli ústa plná

o vině a trestu,

smetla rázem velká vlna,

a je po protestu.

Těmto šaškům párek zůstal:

Rozvědčík a nána.

Ať si přečtou místo Prousta:

Komu zvoní hrana…