České národní listy

V létě se objevily v blízkých, tehdy Němci osídlených horách, plakáty - Češi musí ze Sudet ven aj.

Mezitím ale se státní komise ve dvoře nepohodla s komisařem Maitnerem. Chtěl on snad, jak se něco proneslo, by úroda byla majitelům polí ponechána. Jistě se to neví, ale bylo tam slyšet velkou hádku. Důsledek její byl, že bylo uděleno milostivé svolení, že majitelé mohou ješ­tě po celý příští den sklízet brambory a zeleninu. Ostatní zakázáno.

Mnozí malozemědělci na jaře bídně a draho sehnali semeno krmné řepy a jetele, které v obchodech nebylo k dostání, a nakonec místo nich sklízeli noví páni Franci. Bylo velké proklínání i pláč, nakonec zase pevná víra a útěcha, že to nebude na dlouho.

K zapůjčení neb vrácení peněz zaplacených knížeti Lichtenštejnovi se komise nechtěla znát. To prý si mají vymoci majitelé polí na těch, jimž to zaplatili.

Německá osidlovací společnost DAG v Šumperku v říjnu oznámila: Kdo sklidí na Panském dvakrát tolik cukrovky, jak měl zaseto na teď zaba­veném, ten že může pro sebe sklidit zabavenou plochu své cukrovky. Mnozí tak učinit nemohli a novým pánům nebylo hanba jejich roztroušené dílky zvlášť nechat sklidit ve svůj prospěch.

Hraniční kameny byly vytrhány, ozimy zasety, ale všichni přídělci pevně věřili, že oni, tj. Němci, sklízet nebudou. Tak pevná byla tehdy víra ve vrá­cení všech záležitostí zpět do rukou svých. "Kdož ví", byla tehdejší po­známka k tomuto zápisu a skutečně ještě dvě sklizně brali okupanti za stá­le horších hospodářsko-politických poměrů, jak bude dále uvedeno. Maitner odvolán.

Na statku č. 4, majitel Fr. Meloun z Troubelic, byl nájemcem bývalý ma­jitel A. Honig. 21. září 1939 byl statek zabaven německou správou "věrné ruky" (Treuhandverwaltung) a přidělen Leo a Elfriedě Kauarovým z Moravské Libiny. Nájemce vystěhován do Troubelic.

V roce 1941 ihned po žních zabrán Německou osidlovací společností zbytkový statek, jinak u nás povždy "dvůr" zvaný, který byl a je význačným barometrem dění v obci. Nájemci F. a J. Vepříkovi při okamžitém vystěho­vání mohli s sebou vzít jedině bytové zařízení. Početný živý i mrtvý inven­tář sice pro jméno sepsán, ale o náhradě nebylo zmínky.

Chmurný podzim pro přídělce v Rybníce a na Panském v roce 1942 po­čal být chmurným i pro Hitlera. V Africe se "Osa" otočila od Egypta zpět až do Tripolska a osud 360 tisícové armády u Stalingradu završil obavy všech nacistů. Počal proto nejhorší teror, by bylo uchováno zdání stále vel­ké síly.

Rodiče uprchlých mladíků za hranice (od nás Smazalovi č.102) byli od­vlečeni do koncentračního tábora Svatobořic u Kyjova. V létě se objevily v blízkých, tehdy Němci osídlených horách, plakáty: Češi musí ze Sudet ven aj.

Zapomenuté pohraničí