České národní listy

Slovenské válečné dobrodružství

Kdo si dnes vzpomene na 22.červen 1941 ? Politici na to neslyší a děti ve škole se o tom neučí. Přitom to není dlouho, co naši dědové se třásli nad osudem svým i budoucností Evropy. Červen 1941, z tlampačů německé propagandy se nesla nenávistná Hitlerova slova „ Stačí kopnout do dveří a celá ta prohnilá ruská stavba se zřítí. “ V té době, až na ostrůvky svobody, byla téměř celá Evropa okupována Německem. Padla Francie, Holandsko, Řecko, Jugoslávie, … Velká Británie se ubránila i s pomocí našich letců. SSSR měl padnout do šesti týdnů.

Na východní tažení se vydala třímilionová německá armáda a s ní i naše bratrské Slovensko. Jeho 60tisícová armáda byla dokonce první, co postavila po bok Hitlera ! Později se připojilo Maďarsko, Finsko, Itálie, Rumunsko, jednotky ze Španělska, Belgie, Norska, …. a z dalších evropských porobených států. Jejich zapojení mělo vyvolat dojem, že jde o celoevropské tažení proti „bolševizmu“, pravým cílem agrese bylo bohatství Ruska. Na Hitlerovo vábení vsadili i slovenští politici, my v okupovaném Protektorátu jsme se za jejich jásot styděli. Slovenský postoj komplikoval významně postavení československé vlády v exilu.

V den útoku pronesl slovenský prezident Josef Tiso projev k národu, z jeho projevu až mrazí zejména, když podobné věty slyšíme i dnes : „ … v plné solidaritě s Velkoněmeckou říší nastupuje slovenský národ na obranu evropské kultury. Zvolili jsme a to ne náhodně, velmi úzkou spolupráci s Velkoněmeckou říší, pod vedením Adolfa Hitlera. S Adolfem Hitlerem vydržíme až do konce ! Jako první jdeme po boku Němců proti Sovětům .“ Politici Slovenska se hájili tažením proti komunizmu, vytvářeli sny o „Nové Evropě“. Projevy slovenských politiků byly tehdy plné obdivu k nacismu a nenávisti vůči SSSR. Řízená propaganda i účelové fotografie měly před veřejností obhájit slovenskou účast na válce proti SSSR, vše pod zástěrkou tažení proti komunismu. Doprovodné texty válečných fotografií to dokazují : „slovenští vojáci na břehu Azovského moře, slovenští vojáci odvádějí zajaté sovětské vojáky, slovenští vojáci rozdávají potraviny ukrajinským dětem, bojové přátelství slovenských a německých vojáků..... “ Své zásluhy zde získával i major Haluška, nám dobře známý „Terazky“, z Černých baronů. Na podporu vítězného tažení „proti komunismu“ se v Praze pořádala výstava ukořistěné sovětské vojenské techniky. Účast žáků protektorátních škol byla na výstavě povinná....

Slovensko se těšilo na podíl z kořisti. Slovenská armáda dokonce došla až pod Kavkaz. Z historie víme, že ta slovenská euforie netrvala dlouho. Jaká zkáza za ní zůstala ? Od rozhodujícího zlomu u Stalingradu z ledna 1943 vedla cesta hitlerovských armád již opačným směrem… Za agresí Německa a jeho spojenců, včetně Slovenska, zůstaly tisíce vypálených vesnic, měst, padlo 26 milionů sovětských občanů, 14% obyvatel tehdejšího SSSR. Co ví náš student o této kruté válce s miliony zavražděných, padlých, zmrzačených ? Dnes se o tomto historickém škraloupu Slovenska nemluví. Naopak kolem sebe opět slyšíme slova o ruské hrozbě, o boji proti komunismu. Opět padají sochy hrdinů, znesvěcují se jejich hroby. Válka, agrese, smrt se staly součástí našeho všedního dne. Slované tak, jako před 84lety opět bojují proti Slovanům. Slovo mír se stává slovem zapovězeným. Za jiný názor ztráta zaměstnání, dokonce hrozba vězením. Ve společnosti opět šeptáme a školáčka poučujeme : “ Pepíčku, to co si povídáme doma, neříkej ve škole ! “ Platí to známé „Cui bono ? Komu ku prospěchu ?

Přemysl Votava

zdroj : Slovenský štát v obrazech (Ivan Kamenec, 2008 )