Výročí osvobození Osvětimi nabádá - pražští hujeři, vraťte sochu maršála Koněva na místo!
Výročí osvobození Osvětimi nabádá - pražští hujeři, vraťte sochu maršála Koněva na místo!
Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L. Svobody Brno
Když jsem sledoval, jak pražští radní pod příkrovem tmy a covidové paniky odstraňují z památníku osvoboditele ČSR a Prahy maršála Koněva, bylo mi zle. Tito radní pašáci se snad domnívali, že se zavděčí svým chlebodárcům. Možná to tak bylo - vzpomeňme na seriál Hvězdné války s výrokem určeným služebníku netvora Jabby: "Dobře sloužíš pánovi! Jistě budeš odměněn."
Koněv byl odstraněn proti vůli většiny českého národa, která však nikdy neměla možnost svůj odpor plnohodnotně realizovat.
Dnes, 27. ledna 2021 máme 77té výročí osvobození jednoho z nestrašnějších táborů smrti Auschwitzu, čili po našem Osvětimi, polsky Oswiecimi, německého koncentráku na porobeném polském území.
A kdo osvobodil Osvětim? Právě maršál Koněv se svou Rudou armádou. Nikdo jiný.
Místo, co by současní vládci měli trhat svá roucha a poklonit se památce maršála Osvoboditele, licoměrně se tváří, jakoby vše prošlo "v pořádku a hladce." Hanba tyto předáky nijak nefackuje. Opak je pravdou.
Mezinárodní skandál, který tento barbarský bořitelský čin vyvolal, nemá obdoby od roku 1945. Ruská federace a rodina maršála Koněva měla dávno dostat pokorné omluvy a nápravu za tento hnusný počin ignorantů odkazu osvoboditelů Osvětimi, Prahy a ČSR. Místo toho se Rusům omlouvali za tyto naše politické neandertálce prostí občané českého národa.
Osvětim má pro dějiny našeho, slovenského národa, a zejména pro dějiny našich židovských občanů, zvláštní význam. Směřovaly tam desítky transportů našich Židů, Čechů, Romů a dalších Čechoslováků, a to do dvou takzvaných kmenových táborů. Auschwitzu I a Auschwitzu-Birkenau. Zatím co Birkenau - Březinka byl kmenový rasový tábor, Aschwitz I., byl tábor převážně politický. První transport od nás do Osvětimi byl z města Brna.
Jak uvádí předseda Historické skupiny KT Osvětim Ing. Robert Bartek, Osvětim I. byla založena 14. června 1940 v bažinaté krajině u řek Soly a Visly. Leží 40 km západně od staroslavného města Krakova, města polských králů. Po porážce Polska nacistickým Německem se Osvětim s okolím stala součástí tzv. okupačního Horního Slezska. V dubnu roku 1940 sem přijela komise Germánů s pozdějším velitelem koncentračního tábora Rudolfem Hossem. Ten byl za válečné zločiny v tomto pekle národů odsouzen Norimberských soudem k trestu smrti. Bývalá polská kasárna se stala zárodkem Osvětimi I. Na přízemních budovách se začala stavět poschodí. První transport měl 700 vězňů hlídaných 120ti esesmany.
1. března 1941 navštívil koncentrák Himmler. Nařídil postavit nový velký koncentrační tábor původně pro válečné sovětské zajatce. Stavbu Germáni zahájili po prvních postupech na východní frontě. Prvními otroky - stavebníky bylo 7 tisíc sovětských válečných zajatců. Po půl roce z nich zůstalo naživu pouhých 36! V září 1941 tam provedli Velkoněmci první pokusy s vražděním cyklonem B, produktem koncernu IG Farben, který měl obchodní svazky mimo jiné i s koncerny USA ... 3.září 1941 zabili němečtí nacisté prvních 600 zajatců.
Osvětim I byl tzv. kmenový tábor. Stále tu bylo vězněno cca 18 tisíc až 20 tisíc vězňů. Ing. Bartek dodává, že právě sem směřovaly transporty rukojmích z Moravy.
K Osvětimi mám jako příbuzný dvou jejich obětí zvláštní vztah. Byli tu zavražděni dva strýcové, z matčiny a z otcovy strany.
Byli to vězeň číslo 25601, přivezený sem 15.1.1942 a zahynulý 9.2.1943 MVDr. Vojtěch Červinka, Sokol, Obrana národa, a vězeň číslo 24447, náčelník Sokola Doubravice jméno - Alois Štěrbáček, strýc z matčiny strany, přivezený sem 12.12.1941 a zahynulý 19.1.1942.
Všem politickým zmetkům, kteří snižují význam osvobození Osvětimi, tohoto inferna na zemi, patří podle mne nekorektně politicky plivnout do tváře.
Je třeba skoncovat s antirusismem v Česku, je třeba obnovit patřičnou úctu k ruským osvoboditelům, a je třeba bránit všem útokům na Ruskou federaci, na české vlastence, kteří společně s Rudou armádou a partyzány pokládali životy za osvobození vlasti.
To vše musí korunovat smetení takové vlády a politiků, kteří neustále útočí na Ruskou federaci, na odkaz hrdinství a obětí Rudé armády a na odkaz Svobodovy armády stejně, jako sudeti zpochybňují dokonce i odkaz našich bojovníků britské fronty.
Vzdávejme úctu všem bojovníkům proti fašismu a německému nacismu, bez rozdílu příslušnosti k té či oné frontě, jak se to v naší republice až doposud neděje. Takové je stanovisko pozůstalých po obětech a bojovnících proti fašismu a nacismu.
Autor je přímý pozůstalý po oběti gestapa, ruském legionáři,
a příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác
Literatura:
Náš Žalov, nakladatelství Král, Boskovice 1947.
Sborník Perzekuce bez soudu. Cesta k vyhlazení Čech, ČSBS 2006.
Poloncarz M., Osudy vězňů z českých zemí v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau, Památník Terezín 2010.
Jaroš J., Odvlečení náčelníka Sokola Doubravice do Osvětimi - zločin nacisty Alfreda Tugemanna, Sborník Muzea Blansko 2002.
