Z projevů Václava Havla
Z projevů Václava Havla
Listopad 1989 – Letenská pláň:
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte.
V prosinci 1989 před volbou prezidenta:
Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.
Prosinec 1989:
Pro mne není rozhodující s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.
1.1.1990 v novoročním projevu:
Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z nás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme jen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat.
23.1.1990 při projevu ve Federálním shromáždění:
Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoliv handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.
V dubnu 1990 ve veřejném projevu:
Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnoho se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout… Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!
Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách na dotaz novinářů:
Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. … Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.
1990:
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.
29.6.1990 ve Federálním shromáždění:
Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!“
***
Od slibů V. Havla o zrušení Varšavské smlouvy, NATO, odzbrojení a neutralitě jsme dospěli ke vstupu do NATO, k nepřímé účasti na bombardování Jugoslávie, k zrůdnému termínu „humanitární bombardování“, jehož tvůrcem je V. Havel, k účasti na okupaci Afghánistánu, Iráku, k uznání lžistátu Kosovo a k úsilí o vybudování americké raketové základny na území ČR, od slibů o sociálně spravedlivé republiky jsme došli k liberálnímu kapitalismu, v němž chudí chudnou a bohatí bohatnou, s nezaměstnaností a existenčními nejistotami, v němž je pošlapováno jedno ze základních lidských práv, právo všech na důstojný lidský život v míru. Od vlády lidu míříme ke stále asociálnější vládě politických stran. V současnosti se můžeme „pyšnit“, že máme vládu výrazně asociální, snící o válce proti Rusku. Máme vládu, pro níž jsou do značné míry české národní a státní zájmy cizí, kdežto vnější zájmy bližší. Lidé chudnou, „elity“ bohatnou. Pro obyčejného Čecha vyšší dávky za energie, rostoucí ceny potravin, výše nájemného se stává těžko zvladatelnou zátěží, jež jej táhne do chudoby.
Současná situace sociální, hospodářská, politická je protikladem toho, co nám naši polistopadoví představitelé slibovali a někteří dodnes slibují. 33. výročí „něžné listopadové revoluce“ v r. 1989 nám přesvědčivě ukazuje, že jsme zbloudili, že jsme někde zcela jinde, než jsme chtěli být. Nastává proto období „přehodnocování“ polistopadové cesty a hledání a nalézání cest vedoucí k mírové budoucnosti, k sociální republice, k obnově svrchovanosti ČR a její nezávislosti na cizích mocenských elitách. Zastáváme stanovisko, že lidským, občanským právům se můžeme těšit jen v mírových podmínkách. Chceme mír! Odsuzujeme války, včetně nepřímé účasti na nich, dodáváním zbraní, vojenského materiálů, spolufinancování jedné ze stran konfliktu. To vše je překážkou skutečných mírových jednání. To vše vede jen k prodloužení válečných konfliktů. A závěrem dodáváme, že občan žádného cizího státu nesmí být zvýhodňován na úkor občanů ČR.
České národní listy
