Za co si J. X. Doležal zaslouží poděkování
Za co si J. X. Doležal zaslouží poděkování
Marek Řezanka
Jiří X. Doležal si na facebookové stránce Andrej Babiš premiérem založil falešný profil. Loví tam příspěvky, které se mu hodí pro nějakou tu dehonestační stať. Měl jsem to štěstí, že mu do oka padla i má epigramatická báseň, která si bere na paškál Víta Rakušana, jenž ustál kauzu kolem vlastnictví mobilního telefonu opatřeného šifrováním typickým pro komunikaci uvnitř gangu kolem Michala Redla. Tuto skutečnost pan Doležal samozřejmě ve své reakci zcela pomíjí. Dne 27. 1. 2024 si čtenáři Fora 24 mohli přečíst Doležalovu stať pod titulem: Poezie nevymřela. Fanoušek Andreje Babiše složil baladu o padoušství Víta Rakušana.
Svou glosu začíná nálepkou, že sepsání epigramatické balady na adresu ministra Rakušana je příznakem neurózy, a dále svou tezi rozvádí:
„Někdy jsou takové regresy finančně výhodné – například když básník ve svých dílech dává najevo dětinskou oddanost diktátorovi či totalitnímu režimu. Jaké jsou příčiny regresu, při kterém v normální demokratické společnosti někdo píše hanobící rýmovačky na své politické neoblíbence, však netuším.“
Zde patří panu Doležalovi můj první dík. Zcela zřetelně totiž píše, že v mém případě nešlo o složení nějaké oslavné ódy na diktátora v totalitním režimu, a že tedy můj motiv nebude zištný. Na mé básni skutečně nic oslavného není. Vzápětí pan Doležal prokazuje skutečně malou míru představivosti, když netuší, proč někdo skládá sarkastické dílko na ministra, jenž je minimálně podezřelý z propojení s organizovaným zločinem, a který v kauze pana Mlejnka prokazatelně lhal. Přitom by se mohl inspirovat ve vlastním plátku:
Dne 15. 12. 2022 vyšel na Foru 24 text nazvaný Babišovy zločiny, v němž se hned v úvodu uvádí: „Je šokující, že na prezidenta demokratické České republiky kandiduje člověk, který je namočený do série kauz, které šetřila a šetří policie, a navíc spáchal skandální nemorální činy, jimiž ublížil nejen české společnosti, ale také svým blízkým. Andrej Babiš má na svědomí kauzy, které mají nepochybně kriminální povahu. Nejkřiklavějším skandálem je případ luxusní farmy Čapí hnízdo, na niž nelegálně čerpal dotaci téměř 50 milionů korun.“
U výše uvedeného textu by ani tak nevadilo, že nevyšel ve verších, ale že označil A. Babiše za zločince, což je v rozporu se soudními verdikty:
Píše se 14. únor 2024 – a Andrej Babiš je u soudu opět zproštěn obžaloby, byť zatím nepravomocně. V případu se neprokázala vina obžalovaného.
Ve své básni neoznačuji pana Rakušana zločincem, neboť souzen zatím nebyl, ale nazývám ho lotrem, mizerou či hochštaplerem, a to na základě jeho prokazatelných lží – a faktu, že navzdory své kauze setrvává v čele resortu vnitra. V takové pozici, aby byl podezřelý z napojení na organizovaný zločin, Andrej Babiš nikdy nefiguroval.
Pan Doležal se odpověďmi na své otázky příliš nezabývá – a hned nastoluje další:
„Opravdu v roce 2024 někdo složí baladu o tom, že je ministr vnitra padouch, a myslí to vážně?“
Dne 31. 10. 218 publikoval na Foru 24 Michal Závada text, v němž píše: „Po ostré skladbě Miloš a Zubatá, která měla velký ohlas, přichází písničkář Jaroslav Hutka s další skladbou, ve které se věnuje prezidentovi Miloši Zemanovi. Jmenuje se Ovarova revoluce. V písni opět tvrdě kritizuje Miloše Zemana.“
Takže psát textíky proti Milošovi Zemanovi je počin moudrého barda – ale má kritika ministra Rakušana vadí demokracii z roku 2024? K tomu jen podotknu, že je to zajímavá úvaha, která vypovídá mnohé zejména o svém autorovi.
Nyní se však dostávám ke svému dalšímu poděkování. Pan Doležal totiž konstatuje, že má báseň nevede k násilným výzvám, což pana Doležala zklamalo, neboť on má zjevně nenávistné komentáře rád. Mrzí mě tedy, že jsem tyto jeho pudy neukojil. Za tímto účelem si bude muset přečíst statusy Pavla Novotného, Martina Langa či Jany Černochové, ale u mě bohužel nepochodí:
„Ale po těch vulgaritách najednou dojde básníkovi dech. K mnou očekávané výzvě k hlavy ablaci neb ke kastraci či defenestraci Víta Rakušana balada nedospěje. Báseň končí blátivě a nekonkrétně, snad výzvou k návštěvám posilovny. Takže prosím fanouška Andreje Babiše Marka Řezanku: znovu a lépe!“
Pan Doležal zjevně nepochopil ironický osten básně a její poučení – to na koncích epigramů bývá. V tomto případě je v něm shrnuto, že lotři se většinou pomelou navzájem, když jeden z nich nemá míru a baží po absolutní moci.
V samotném závěru podotknu, že mě pan Doležal tituluje Babišovým fanouškem jen proto, že publikuji na stránkách, na něž se sám přihlásil, byť pod pseudonymem. V tom případě, přísně podle logiky, by musel být fanouškem Andreje Babiše i on sám. Ale člověk holt nesmí chtít logiku a rozumové argumenty tam, kde jsou na prvním místě emoce, dogma a nenávist k jinému názoru.
Panu Doležalovi děkuji do třetice za to, že mou báseň přiblížil i dalším spoluobčanům, kterým nebyla primárně určena.
Zde je pak možno si mou báseň přečíst vcelku:
Mizerův pád
Byl jednou lotr, parazit,
jenž myslil, že vše může,
a nemá, na co narazit,
když jiné sedře z kůže.
Ten lotr mířil nahoru,
když postoupil, tak výše.
Ať jiní plují na voru,
ať jiným kručí v břiše.
Byl namočen, v čem dalo se,
znal bandy všeho druhu.
Strašně rád hrál si na bosse,
a z druhého měl sluhu.
Kdyby ho byl znal Fallada,
když tvořil za večera,
pak věděl by, kdo zapadá
do role hochštaplera.
Žil dříve, a tak postava
má jméno pana Krulla,
jenž jako symbol ostává,
kam dojít může nula.
Kam Krull se hrabe na toho,
jenž druhé krutě trestá
s tím, že mu lotři pomohou,
ti ze stejného těsta.
Vždy velice dbal na fráze,
jak svobody si váží.
Zatím se učil zacházet
s každým jen silnou paží.
Moc stoupala mu do hlavy,
jak řeka při povodni.
I krále klidně odstaví,
to říkal si den po dni.
Jednoho dne se odhodlal,
že bude číslo jedna.
Že půjde výš – a hlavně dál,
že pořádek si zjedná.
Tu lekli se ho gauneři,
a rychle pikle kuli.
Na mizeru se zaměří,
a není třeba kulí.
Jinak ho totiž odstřelí:
Na kauzy zapomíná.
Tak skončí lotr protřelý,
tak končí každá špína.
Dokud se šmejdi ochrání,
tak se nic neprovalí.
Až když se v bitce poraní,
zradí je vlastní svaly…
