České národní listy

Zábor a první týdny - aktivita různých složek proti Čechům, židům a německým antifašistům 5

Řada německých uprchlíků, kteří byli donuceni vrátit se z druhé  republiky, byla po návratu zatčena. Britský ministr zahraničí Halifax si stěžoval 7. října 1938 na německém velvyslanectví v Londýně, protože měl několik zpráv, podle nichž s uprchlíky, kteří nebyli členy SdP, bylo po návratu do Sudet špatně zacházeno. Německý velvyslanec to odmítl s tím, že neměl takové informace. Mimoto měla být Halifaxovi tlumočena zpráva, že starost Britů o Němce uvnitř hranic Říše není na místě. Po vstupu wehrmachtu byl zastaven demokratický tisk a politické strany s výjimkou SdP byly likvidovány. Mimoto přišla řada Čechů, německých sociálních demokratů, komunistů a židů o práci. Starostové, členové obecních a místních zastupitelstev, kteří byli židi, Češi nebo marxisti, byli zbaveni svých mandátů. „Na místo dosavadních českých starostů dosadili si svoje lidi a samozřejmě i němčinu.“ Např. po příchodu říšskoněmeckých vojsk byli všichni zaměstnanci bývalých státních podniků (na dráze, na dolech) hromadně propuštěni s tím, že dostali bezplatnou čtyřnedělní dovolenou. Ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem se využilo „technických obtíží“ k tomu, aby o místo přišlo na 200 Čechů a demokratických Němců. V chemické továrně v Sokolově mohli zůstat ti čeští dělníci, které SdP neposuzovala negativně. Ve Znojmě byli dokonce propuštěni čeští učedníci z učení a noví nebyli přijímáni. Společenstvo činilo nátlak i na české mistry, aby i oni české učedníky propouštěli. „Všichni Češi byli z práce propuštěni a jen tam, kde je nevyhnutelně potřebují, kde není jiné náhrady, je ponechali v práci.“ Jak dokazuje tato i následující relace, o práci nepřišli dočasně všichni Češi. „Čeští zaměstnanci jsou bezohledně s okamžitou platností propouštěni, pokud nejde o pracovníky, které nelze dosud nahraditi novými silami německými; to se jedná zejména o horníky.“ Specializované profese, jakož i zaměstnanci ve strategických podnicích (elektrárny, chemické závody, sklářští experti) museli na zabraném území zůstat minimálně do zapracování „nové síly“. Měla jim být zajištěna osobní svoboda a právo pozdějšího návratu. „Jde teď o to, aby se naši lidé nezbavovali překotně majetku a neochuzovali sami sebe, své děti a stát. Poněvadž by předčasné opuštění míst ve velkých podnicích jako byly uhelné doly, elektrárny, chemické závody apod. mohlo přivodit nebezpečí poškození nebo dokonce zastavení těchto podniků, bylo ujednáno mezi Československem a Německem, že úředníci a zaměstnanci takovýchto podniků zůstanou se zabezpečením osobní svobody a práva pozdějšího návratu zatím na svých místech, pokud nebude možno odevzdat podniky v pořádku a s řádně zapracovaným odborným personálem.“

 Autor: Jan Benda, 2012, Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum 2013