České národní listy

Zapomenuté pohraničí 5

Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová

Sbírky na německý Červený kříž konány s velkou neochotou. Proto vybubnováno, že každý má s darem přijít na poštu. Poprvé ze strachu tam lidé ještě něco donesli, ale podruhé již velmi málo. A tak, by naši mocipá­ni nahoře obstáli, byli nuceni v černých uniformách se znakem smrtihlava chytat zase lidi u kostela a strašit je po domech.

Odvody mužů konány každoročně a bylo nám stále záhadou, co je tím sledováno.

Naprosto jsme byli zklamáni ve víře v nepřemožitelnost Anglie a Francie s Maginotovou linií, tehdejší superpevností. Po bleskovém obsa­zení Dánska, Norska, pádu Holandska, Belgie a po úplné kapitulaci Francie naše pevná důvěra v brzké vymanění ze spárů nacismu klesla na bod mrazu.

Když od 25. června 1940 všechny zvony v celém Reichu, samozřejmě I u nás, po celý týden v polední hodinu byly nuceny zvoněním hlásit slávu o nepřemožitelnosti německých zbraní, bylo u nás velmi trudno.

Itálie se připojila k vítězným armádám německým. Francie s Anglií zle pykaly za zradu v roce 1938. Vojska SSSR přes smlouvu s Německem jistě v nevelké víře v její dodržení obsadila v červenci Besarábii, později Litvu, Lotyšsko a Estonsko. To jsme již začali odhadovat záměry, nedávno nám ještě nepochopitelné. Na podzim vzali Němci "pod ochranu" Rumunsko.

     Konec roku 1940 byl ve znamení nejurputnějších náletů na Anglii, čás­tečných úspěchů Angličanů v Africe a Řeků nad Italy v Albánii. Politice Němců a SSSR jsme již nevěřili. Oficiálně se nacisté chlubili přátelstvím SSSR, ale důstojníci a vojáci na vesnicích tvrdili, že teď půjdou na Rusy. Byli jsme právem zvědavi.

Německá armáda po zdolání Francie se v jádru nenápadně posunovala hlavně do Sudet a středního Německa. I k nám přijeli ubytovatelé. Chtěli světnice s lůžky a peřinami atd. Vidouce nevlídné tváře a neochotu, na druhý den odjeli. S Čechy prý nechtějí bydlet. To jsme si oddychli.

Němci v sousedních obcích je zpočátku pod dojmem velkých vítězství vítali s láskou, která brzy vyprchala, počaly hádky a rvačky. Sudeťáci dáva­li vinu Říšským, že prý jim slibovali blahobyt, jaký mají v Říši. Říšští na to sudeťákům, že jim věřili, jak se mají v ČSR zle, a zatím vidí, že se jim tam zle nevedlo, ale naopak, že se měli líp než oni v Reichu. Němečtí sedláci žehrali: "Vyjíst nás přišli, v Reichu se bojí náletů, zničí nás úplně" atd. Rvačky vojáků s civily byly na denním pořádku. Ve skutečnosti počalo uvnitř Říše soustřeďování k novému vojenskému přepadení.

Následkem velké a dlouhé zimy byl rok 1940 neúrodný. Ozimy vymrzly, byl proto nedostatek slámy. Počasí bylo po celý rok studené a deštivé. Výnos ozimů a ječmene 12-16 q, ovsa, který vzdoroval nejlépe studenému počasí, byl kolem 25 q z ha. Protože vymrzly jetele, částečně i vojtěšky, byla bída o krmivo. Semena směsek byla těžko k dostání. O žních bylo deš­tivo tak, že nebylo pamětníka svozu tak vlhkého obilí do stodol. Brambory napolovic shnily v zemi. Namrzlé stromy hynuly. Hlas lidu zněl: "Bůh trestá Hitlera za vychloubačné řeči o krásných úrodách za jeho režimu". Pro nízké ceny prasat 90-100 feniků za 1 kg živé váhy a pro nedostatek brambor a obilnin počalo velké omezování chovu a tak řezníci ke konci roku nedostali některý týden žádný příděl k poražení. Tehdy se poráželo v jatkách na vesnici.

V roce 1940 bylo nutno odevzdat pro vojsko z každé oseté měřice ovsa 120 kg, sena 40 kg, slámy 30 kg. Na dodávku ostatního obilí nebyl činěn zvláštní nátlak, ač bauernführer dobře sledoval, jaké množství kdo zatím dobrovolně dodal. V Protektorátu byla situace horší. Župa Sudetenland byla zatím chráněna.

Gestapo zahájilo činnost. Na Štědrý den musel ihned opustit faru a od­stěhovat se do Protektorátu český farář Pospíšil z Hradečné na udání hra­dečanských. Odsun pracovníků všech profesí do Německa se stále zvyšo­val: podmínky tam byly zpočátku dobré, později se stále víc zhoršovaly.

   Náš oberlehrer Klein lákal děti do Hitlerjugend. Slibováním obuvi, šat­stva atd., ale dětí se nedaly. K 1. září se přihlásilo jedno dítě do německé školy. Byly proto nařízením nuceny k docházce děti české: O. Ošťádala, F Brachtla, J. Smrčka, J. Kumpy, J. Brachtla aj. Otcové jejích jeli protes­tovat do Opavy, byli ale odmítnuti s poukazem: "Jestli se vám tu nelibí, vy­stěhujte se".

Před svátky, před a po prázdninách býval "apel" před školou. Německý inspektor Nagler se zajímal o děti, co čtou a jak zpívají. Oslovil je třikrát ..Sieg heil!", samozřejmě musely opakovat. Mohou prý zůstat dobrými Če­chy, i když se budou pilně učit německy. Školní česká knihovna byla zničena. Knihy byly vyhozeny na chodbu, něco děti rozebraly, ostatní páleny v kamnech.