Žatec mezi válkami 7
Žatec mezi válkami 7
PhDr. Pavel Macháček
3. Události v době druhé světové války
Dne 1.10.1938 byla zřízena vzorová říšská župa Sudety od Chebu až k Opavě a říšským komisařem se tam stal Konrád Henlein. Vše se přizpůsobilo říšským zákonům. Správa na všech úrovních i městských fungovala na zásadách vůdcovského principu a co nejužšího propojení s orgány vládnoucí strany. SdP měla v Žatci k 1.únoru 1938 2 400 členů, ti byli převedeni do NSDAP. Začátkem prosince byla organizace rozdělena na 4 místní skupiny NSDAP. K faktickému postátnění městské samosprávy došlo v Žatci již přijetím německého obecního zřízení, podle kterého stál v čele města od 5.11.1938 komisař, zastupující starostu. Jím se stal Eduard Hlawatschek, zámečník, místní vedoucí tehdy ještě SdP, který zůstal v obdobné funkci i po sloučení s NSDAP.
V župě Sudety zůstalo asi 500 000 Čechů. Byla to bezprávná všemožně potlačovaná skupina, která měla být co nejdříve germanizována.
Ve volbách do říšského sněmu 4.12.1938 zvolilo kandidáty 98,9 % sudetských Němců. Dobrovolně vyměnili demokracii za diktaturu. Bylo to "kolektivní" rozhodnutí (vina?). Ze sudetských Němců se stali říšskými občany, vedenými diktátorem.
Češi, kteří zůstali po 15.3.1939, mohli optovat pro protektorátní státní příslušnost. Neměli žádná práva. Jejich spolky byly zrušeny. Česky se mohlo hovořit pouze doma! Od r. 1940 nesměly české děti do německých odborných škol. Od r. 1942 se české vzdělání omezilo jen na 5 tříd obecné školy. V Žatci zůstalo 40 českých rodin.
Mladí Němci rukovali do wehrmachtu. Po začátku války začaly přicházet zprávy o úmrtí na frontě. Začal nedostatek pracovních sil. Dne 25.9.1939 byly zavedeny potravinové lístky. V rámci tzv. glajchšaltizace byly i německé spolky restringovány a majetek zrušených zkonfiskován. Obyvatelstvo postupně vystřízlivělo z původního nadšení. Kvalifikovaní úředníci, přicházející z Německa, obsadili místa ve správním aparátu, zatímco sudetští Němci udrželi aparát stranické Říšské župy Sudety. Nadhodnocená marka způsobila, že říšští Němci vše vykoupili a nedostatek zboží způsobil zvýšení cen.
Druhá republika se nazývala Česko-Slovenská a trvala do 14.3.1939, tedy pouhých 165 dní. Vládla v ní tvrdě pravice a česká policie vydávala na požádání gestapa naše občany.
Dne 14.3.1939 dojednal Hitler v Berlíně s Tisem odtržení od republiky a zřízení "samostatného" Slovenského štátu.
Prezident Hácha podepsal v noci na 15.března 1939 v Berlíně listinu, kterou "odevzdal budoucnost českého národa do rukou Vůdce Velkoněmecké říše". Ribbentrop: "Cílem říšské politiky je rozbití české vůle k vlastnímu státu, která je zde hluboce zakořeněná."
Přestože byla v létech 1939-1940 v Žatci tuhá zima, přispívali Němci na Winterhilfe. Rok 1942 přinesl nejtužší zimu za 140 let. Hitlerjugend pilně sbírala suroviny - vše pro válku.Zvyšoval se nedostatek pracovních sil. Tíha života rodiny ovšem většinou spočívala na ženách. Děti sbíraly suroviny. Dívky od 14 let pomáhaly na statcích a v továrnách. Potraviny byly stále vzácnější. Důležitou roli měli tzv. samozásobitelé. Ceny všeho rychle stoupaly. Např. cigareta z 50 pfenigů na tři marky, máslo ze 60 na 100 marek apod. Kvetl černý obchod.
Nedostatek pracovních sil se stále stupňoval, proto byly přiváženy ze zahraničí: z protektorátu, z Francie, z Belgie. Šlo i o tzv. ostarbeitry (dělníky z východu). Pracovní tábory byly i v Žatci.
Optimismus žateckých Němců dostal další ránu vstupem Německa do války s Polskem. Mezi občany města už začal být pociťován strach. Přesto Žatečtí opět vyzdobili své město na počest vítězného tažení do Polska. Zvonily zvony, oslavy trvaly týden. Namlouvali si, že je" město obrazem míru." I když od 1.9.1939 byla okna zatemněná a pouliční osvětlení byla vypnuta. Jen důležité křižovatky byly označovány modrými světýlky. Ženy ztratily klid a začaly zběsile nakupovat. Dne 3.9. začaly potravinové lístky, v hostincích se dostal pouze "eintopf", tzn. Tellergericht. Začalo budování protiletadlových krytů. Od března 1940 byly žatecké nemocnice válečným zařízením.
Válka poznamenala každou rodinu - nejvíce odchodem mužů na frontu. Již 10.9.1939 padl v Polsku Julius Hühnel, za kterého se konala 23.9.1939 vzpomínková slavnost. Mrtvých přibývalo: 1941 - 11 obětí, 1942 - 71, 1943 - 101. Vesměs muži mezi 19 - 30 léty. Byla to 1/5 všech zemřelých obyvatel Žatce.
Konec války byl neoddělitelně spojen s mnoha Žatcem projíždějícími či procházejícími transporty. Čerpal jsem z knihy Ireny Malé a Ludmily Kubátové: Pochody smrti. (Nakladatelství politické literatury, Praha 1965.) Na str. 44-45 je zachycen tento příběh: "Dva vlakové transporty z velkého proudu buchenwaldských vězňů, které měly namířeno do Terezína, jely přes Chomutov do Března u Chomutova. Prvý o 62-63 vagónech dorazil kolem 10. dubna a zdržel se v Březně několik dní. Ve vlaku bylo namačkáno kolem 4200-4400 vězňů. Nikdo z nich nesměl z vagónů vystoupit a kdo neuposlechl, byl bez milosti zastřelen. Vězni tohoto transportu nedostávali dokonce ani vodu. 13. dubna pokračoval vlak z Března dále směrem na Kadaň a Žatec. Na nádraží v Žatci byli vězni opět týráni a esesácké stráže střílely nejen je, ale hrozily zastřelením každému, kdo by se přiblížil a snažil se nějakým způsobem zmírnit jejich utrpení. Na žateckém nádraží bylo zastřeleno asi 10 -11 osob. Za několik hodin pokračoval vlak v jízdě směrem na Plzeň. Dojel však jen do stanice Žihle a to 22. dubna a čítal už jen 4000 osob. Po únavné a vyčerpávající jízdě byli úplně vyhladovělí vězni ve velmi zbědovaném stavu a denně umíralo z tohoto transportu asi 30 osob. V době od 22. dubna do 1. května zemřelo jenom v Žihli 273 osob."
