České národní listy

Žatec mezi válkami 8

PhDr. Pavel Macháček

Na str. 60: Zpráva velitelství stanice SNB v Lubenci, zpracovaná v květnu 1946 podle vzpomínek očitých svědků: "Dne 1. nebo 2.5.1945 procházel přes obec Lubenec transport politických vězňů pěšky po státní silnici Žatec - Žlutice a někteří nemocní jeli na koňském povoze. Jednalo se v tomto případě výhradně o muže - politické vězně různých národností, a to české, polské, maďarské a rakouské. Celý transport čítal asi 250 mužů. Hladem vysílení, kteří nemohli pochodovat dále, byli již polomrtví odvezeni na voze za obec Lubenec a tam zastřeleni doprovázejícími příslušníky SS vesměs ranou do týla. Tímto způsobem bylo z tohoto transportu celkem zastřeleno 45 mužů různých národností."

Na str.191: Svědectví návěstního mistra ČSD v Žatci F.Wotschovského o bestiálním zavraždění jednoho z vězňů transportu smrti na nádraží v Blatnu. „Když dostal začátkem roku 1945 můj syn František, který byl ve škole v Plzni, již třetí svolávací lístek k německé branné moci, zajel jsem do Plzně, abych svého syna varoval před nastoupením. Při cestě zpátky do Žatce ve stanici Blatno byl zastavený vlak s vězni z koncentračního tábora, vesměs samými muži, ve kterém mohlo být podle mého odhadu asi 2 000 lidí a který pravděpodobně jel na Plzeň.

Při příjezdu našeho vlaku bylo již na nádraží v Blatnu asi 15 až 19 mužů, kteří byli již zastřeleni. Právě když náš vlak zastavil, nařizoval poddůstojník SS, člen eskorty při transportu, jednomu z vězňů, který ovládal dobře německy, aby tyto mrtvoly nosil na vůz, který byl přistaven k vlaku jako poslední u soupravy. Vězeň odpověděl dozorci "Ich kann nicht", na to odpověděl dozorce, aby šel tedy sám k poslednímu vozu a odebral se  za ním. Když přišli k poslednímu vozu, kde bylo již naházeno více mrtvých vězňů, poručil dozorce, který při tom otevřel dveře vozu, aby vězeň vlezl do vozu. Když vězeň viděl, že ve voze jsou nakupeny samé mrtvoly, věděl již co asi s ním poddůstojník SS zamýšlí a proto prosil dozorce, aby tam nemusil. Dozorce však uchopil vězně za nohy a hodil jej do vlakového vozu. Vězeň si ve voze klekl na kolena, sepnul ruce a prosil německy "Bitte, bitte, nicht schiessen". Poddůstojník však nařídil vězni, aby se otočil zády k němu a pak vězně ranou z pistole do týla zastřelil.

Při příjezdu vlaku do Žatce, když jsem vypravoval tento případ, bylo mi též řečeno, že ve stanici Žatec bylo zastřeleno též asi 9 - 11 vězňů. Všechny zastřelené odváželi v posledním vagónu s sebou. Tento vlak dojel do stanice Žihle, kde zůstal stát asi tři týdny a ke konci dubna 1945 byli z něho Češi a Němci propuštěni, cizinci však byli odvlečeni neznámo kam. Mezi vězni byli příslušníci všech národností i zajatci spojeneckých armád. Nemohu též udat, kde byli zastřelení vězni pochováni. Vězni byli cestou, hladem a bitím značně vysíleni.

Skončeno, přečteno, podepsáno.

Vyslýchající: Zrucký Josef, st. strážmistr SNB, svědek: : Pihlík Václav , vyslýchaný: Wotschovský F.“

Tyto dokumentované příběhy upozorňují, že i městem a okolím Žatce procházely koncem války pochody smrti, takže místní lidé viděli na vlastní oči zacházení s trasportovanými. Dělo se to v době, kdy už nejméně dva roky museli všichni vědět, že Německo válku prohrálo a všechny další oběti lidských životů jsou naprosto nesmyslné!

V Žatci v poslední válečné zimě přestávali věřit ve vítězství i ti nejvěrnější. Zoufale chybělo vše, co lidé potřebují k životu. Začátkem roku 1945 byla uzavřena základní škola i gymnázium, které už nemělo v 6. - 8. třídě studenty. Jedna škola byla změněna v tábor pro uprchlíky, jiná v náhradní nemocnici. Ve dne v noci přelétávala nad městem letadla a 16.4.1945 bylo bombardováno nádraží. Do Žatce přicházeli jako "národní hosté" volyňští Němci a Němci z Besarabie a z Ukrajiny.

Od r. 1943 zaplavili město váleční poškozenci z Německa. Od února 1945 měl žatecký okres ubytovat 46 000 lidí.

Čeští starousedlíci vytvořili už v r. 1942 ilegální národní výbor, který připravoval převzetí správy do českých rukou. I nuceně nasazení Češi nabídli 7.5.1945 svoji pomoc. Národní výbor se ujal moci. Jeho představitelé obsadili policejní budovu a poslední německý starosta dr. Kröbel jim předal úřad. Bylo nutné střežit i trať, mosty, veřejné budovy, sklady apod. Dne 8.5.1945 byl národní výbor rozšířen o další členy.

V tento den v 5,30 ráno přijel první ruský tank. Sovětské jednotky projely městem dále ku Praze. Revoluční národní výbor později nahradily městská a okresní správní komise.

Průběh válečných událostí v protektorátu i v Sudetech zastínily evropské události. Je zcela nesporné, že Československo zničili Němci násilím a tedy protiprávně. Proto bylo nutno v zahraničí najít právní formu pro pokračování existence Československa.

Po Mnichovu, který byl projevem kapitulace "západních demokracií", se Hitler domníval, že už má navždycky "volnou ruku" pro své další výboje. Proto 1.9.1939 vojensky přepadl Polsko, které kapitulovalo v několika dnech. K jeho překvapení vyhlásily Velká Britanie a Francie Německu 3.9.1939 válku. Po několika dalších měsících Hitler okupoval Francii, která před ním kapitulovala. Obsadil Belgii, Holandsko, Dánsko, Norsko a Jugoslávii. Jeho spojenci byly Itálie, Španělsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko. Italské armádě pomáhal ve válce proti Velké Britanii v severní Africe v létech 1941-1943. Když v tomto roce ztratil Mussolini moc a Itálie kapitulovala, Hitler ji obsadil a hájil zbytek jejího území až do konce války.