Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny 7, ing. Josef Mikš
Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny 7, ing. Josef Mikš
Současně s Maderem byl nasazen do říše i referent Krob, bývalý poručík čs. armády, který byl v roce 1939 převeden do městské správy. Matzal jej obvinil, že se mu úmyslně vyhýbal, aby jej nemusel zdravit zdviženou pravicí, a to stačilo, aby šel. Brzy pak jej následovali další tři. Koncem srpna 1944 byli při zásahu gestapa proti ilegální organizaci Obrana národa zatčeni podplukovník František Ellinger a poručík Adolf Krob, oba z Vyškova.
Podplukovník Ellinger se stal velitelem Obrany národa na Vyškovsku po zatčení plk. Josefa Morávka v roce 1939. Díky tomu, že Morávek raději volil smrt, než by něco prozradil, byla organizace uchráněna zásahu gestapa. Až nyní, v roce 1944, vinou neopatrnosti jednoho z členů organizace, došlo k zatýkání, které mimo Ellingera a Kroba zasáhlo mnoho členů Obrany národa na Vyškovsku.
Poručík Adolf Krob byl jako důstojník po 15. březnu 1939 převeden na obecní úřad ve Vyškově jako účetní. Pro neshody s Matzalem byl od roku 1942 nasazen v říši, odkud se vrátil v roce 1944. Krátce nato byl pak s Ellingerem zatčen. Oba byli až do konce války vězněni v koncentračním táboře.
Sovětská vojska na jaře 1945 ukončila po 500 km postupu viselsko-oderskou operaci a dostala se částmi sil až na 60 km od Berlína. Vyškovští Němci jsou tím očividně znepokojeni, ale přesto stále věří ujišťování Hitlera, který 24. února znovu prohlásil: „Ještě v tomto roce nastane dějinný obrat.“ Matzal prohlašuje, že Vůdce má tajné zbraně, které rozhodnou.
Přes všechny problémy nacistický aparát udržuje vše v běhu a také gestapo neustále pokračuje v pronásledování odpůrců nacismu. Tak je ke konci února za pomoci konfidenta Dvořáka gestapem vypátrán a vzápětí ve Vyškově zatčen podplukovník Jan Kašík, velitel odbojové organizace Vela, a v souvislosti s ním celá řada dalších odbojářů na Vyškovsku.
Vrchní velitelství branné moci oznamuje, že byl odražen sovětský útok na Moravskou Ostravu. Bojuje se již také u Opavy. Matzal ale vystupuje nadále „z pozice síly“. Kvůli každé maličkosti pronásleduje české zaměstnance radnice a vyhrožuje jim. Na bývalého poručíka Antonína Kunze, který byl již dvakrát zatčen a pak propuštěn, řval koncem března: „Dávejte si pozor, po třetí se již určitě nevrátíte.“
Zanedlouho, 26. dubna, je osvobozeno Brno a také Slavkov. Fronta je téměř před Vyškovem. Nacisté a jejich přisluhovači, zrádci a kolaboranti, balí kufry a chystají se zmizet. Matzal již asi nevěří, že je vůdce zachrání nějakou novou zázračnou zbraní, protože 19. dubna vybírá z městské pokladny celou hotovost, která činila 205.000,- K. Čeká na rozkaz k vyklizení- „Räumungsbefehl“, který musí vydat K. H. Frank.
Má vše připraveno - peníze, důležité listiny a všechny své věci. Rodinu odsunul už dříve. Postaral se také, aby po něm nezůstaly důkazy jeho činnosti. Zničil včas všechny spisy a dokumenty, které by jej mohly kompromitovat, zejména pečlivě spálil všechnu svoji korespondenci s brněnským gestapem.
Ale ještě se nevzdával. Ještě 28. dubna, kdy se bojovalo téměř na okrajích Vyškova, si nechal nastoupit veškeré osazenstvo radnice a vyhrožoval jim válečným soudem. Vykřikoval, že ať si nikdo nemyslí, že když jsou Rusové tak blízko, že si každý může dělat, co chce. Ať se prý nikdo neodváží něco podniknout proti říši, protože každého takového nechá hned pověsit!
Konečně 29. dubna dal Frank souhlas k evakuaci německých úřadů z Vyškova, a tak za rachotu dopadajících bomb sedl Matzal do služebního vozu a ujížděl směrem k Olomouci. Tak neslavný odchod si asi nikdy předtím nepředstavoval. S ním zmizeli i ostatní nacisté. Karl Janoschek si ještě stačil vyzvednout v pokladně 3.790,- K. Okresní vedoucí Vlajky J. Táborek zmizel do Rakouska. Ostatní prchali na západ a všichni chtěli jen k Američanům. Příštího dne, do večera 30. dubna 1945, byl již Vyškov svobodný.
