Ztracené domovy 8
Ztracené domovy 8
Ing. Josef Mikš, PhDr. Dagmar Stryjová
Stěhování obcí druhé etapy
1. listopadu 1941 bylo dle rozkazu Němců dokončeno stěhování obcí první etapy a úředníci Přesídlovací kanceláře ministerstva vnitra se sídlem ve Vyškově mohli tedy přistoupit k oficiálnímu zahájení přípravných prací na stěhování obcí etapy dvě, jejichž seznam byl nejvyššími vojenskými místy v Berlíně stanoven následovně. K 1. listopadu 1942 se měly vystěhovat obce Ruprechtov, Podomí, Senetářov, Kotvrdovice, Regendorf, Krásenko, Studnice s osadou Odrůvky, Kulířov, Lipovec, Marianín, Rozstání, Nové Sady s osadou Březina a Jedovnice. Dalších osm obcí, zařazených do etapy tři , Repechy, Bousín, Hartmanice, Drahany, Otínoves, Housko, Mollenburg a Baldovec měly termín vystěhování 1. listopad 1943.
Ještě v době evakuace druhé poloviny obcí první etapy začali Němci činit přípravy i ke stěhování obyvatelstva všech výše uvedených vesnic... 3. listopadu zaslal poručík Klapuš velitelům četnických stanic v obvodu hranic rozšířeného vojenského cvičiště přísně důvěrný dopis s žádostí o předběžné zjištění počtu obyvatel, rodin a domů v obcích druhé etapy. Termín splnění byl stanoven na 14. listopad 1941, protože již následující den musely být zjištěné údaje předány přednostovi přesídlovací kanceláře ve Vyškově. Nikdo netušil, že plán okupantů na stěhování obcí druhé etapy ani tentokrát není definitivní. První známky změny v postupu vyklizovacích prací podává dne 16. prosince 1941 při jednání se spojovacím důstojníkem poručíkem Klapušem velitel vojenského výcvikového prostoru Hamerschmied. Podplukovník sděluje, že v dohledné době se očekává úplně nové rozdělení stěhovaných vesnic, z nichž některé budou evakuovány již k 1. květnu 1942.
Obyvatelstvo a úředníci přesídlovací kanceláře se však dovídají tuto novinu teprve až 7. ledna 1942 od členů výkupní komise Bodenamtu, inženýrů Demutha a Schneidera, kteří sdělili veliteli četnické stanice ve Studnicích, že na přání wehrmachtu se mají k 1. květnu 1942 stěhovat v rozporu s dřívějšími údaji obce Studnice s osadou Odrůvky, Nové Sady s osadou Březina, Drahany, Otínoves, Hartmanice, Bousín a Repechy, což bude v následujících dnech z Prahy oficiálně sděleno. Přednosta přesídlovací kanceláře činí 8. ledna příslušný telefonický dotaz na ministerstvo vnitra do Prahy, protože zatím neobdržel o tomto novém faktu žádné konkrétní zprávy ani instrukce. Informace je potvrzena a na den 10. ledna 1942 je svolána do Prahy první porada o stěhování obcí od této doby tzv. spěšné etapy. Za Přesídlovací kancelář ve Vyškově se jí účastní nový, speciálně pro spěšnost etapy vybraný přednosta, odborný rada dr. Ševčík, za ministerstvo vnitra ministerský rada dr. Andriál, za Pozemkový úřad Bodenamtu Stübel a jeho pravá ruka ing. Vodák. Stübel informoval přítomné o tom, že vyklizení devíti výše uvedených obcí je vojenskou nutností prvního řádu. Důležitost vyklizení klesá od jihu k severu. Vojenské orgány se rozhodly, že vzhledem ke spěšnosti etapy nebudou platit pro přestěhovalce žádná omezení, jako byl např. zákaz stěhování do určitých obvodů, zejména na Vyškovsko, Prostějovsko či Slavkovsko. Němcům totiž začínalo být jasné, že při tvrdošíjném setrvání na svých požadavcích by se stěhováním nebyli nikdy hotovi, a proto odkládají plné realizování svých plánů na pozdější dobu. Doporučují však, aby se obyvatelé nestěhovali do obcí Moravské Prusy, Dědice, Pustiměř, Vyškov a do obcí německých jazykových ostrůvků, pokud neprokáží, že zde mají někoho z příbuzenstva či známého, u něhož mají zajištěno náhradní ubytování. Stübel mimo to naznačil i možnost dočasného ubytování přestěhovalců spěšné etapy v obcích, jež měly být evakuovány k 1. listopadu 1942. Avšak jak později se ukázalo, s výjimkou několika rodin, vystěhovalci této možnosti nevyužívali, protože ta byla vázána podmínkou, podle níž byla náhrada bývalým majitelům usedlosti či polnosti vyplácena teprve až po konečném vystěhování z evakuované oblasti.
Aby Němci dosáhli co nejrychlejšího opuštění území střelnice, nabízeli přestěhovalcům i určité výhody, kterých u dvou předcházejících etap nebylo. Tak např. ti obyvatelé, kteří se vystěhovali do vzdálenosti větší než 10 km od hranic rozšířeného vojenského cvičiště, měli nárok na vyplacení stěhovacích výloh, který však museli uplatnit do 31. prosince 1942, jinak propadl.
21. ledna 1942 bylo jednáno o vyklizení obcí spěšné etapy náležejícího do sféry vlivu prostějovského okresního úřadu též na Okresním úřadě v Prostějově. Za přesídlovací kancelář se jednání účastnil její přednosta dr. E. Ševčík spolu s komisařem politické správy Aloisem Bulawou, za četnictvo byl přítomen spojovací důstojník poručík Gryc. Okresní úřad z Prostějova zastupoval okresní hejtman JUDr. A. Jura a administrativní rada V. Viktorin, mající na starost stěhování obyvatelstva v prostoru střelnice. Oběma zástupcům okresního úřadu bylo sděleno, že z jejich správního obvodu musejí být k 1. květnu 1942 vyklizeny obce Bousín, Drahany, Hartmanice a Otínoves mající celkem 687 domů, v nichž žije 853 rodin. Aby okresní hejtman vyvinul v tomto směru patřičnou iniciativu, byl „povzbuzen“ sdělením, že pokud se nepodaří najít pro obyvatelstvo včas náhradní ubytování, hodlají německé úřady řešit celou věc jako hromadný transport, o jehož ubytování se bude nucen dotyčný okresní úřad postarat.
