Zůstane na politické mapě stát Irák?

Anton Veselov

11. prosince 2019

Odstoupení iráckého premiéra Mahdiho bleskově schválené parlamentem lze nazvat Pyrrhovým vítězstvím demonstrantů. Ozbrojené síly přišly o vrchního velitele, rada ministrů o předsedu a země se ponořila do chaosu. Ihned po odstoupení předsedy vlády požadovali demonstranti odstoupení prezidenta Sáliha a rozpuštění parlamentu. V Iráku má prezident především funkce ceremoniální, ale premiér je jedním z rozhodujících představitelů. Dnes se ve vládě Iráku přehazují pravomoci z jednoho na druhého bez jakýchkoliv pravidel.

Prezident dal pokyn nejsilnější parlamentní frakci navrhnout nového kandidáta na premiéra. Nejsilnější frakcí je blok Sairun s vůdcem al-Sadrem a ten tuto myšlenku ihned odmítl. Sálih zahájil konzultace s politickými skupinami. Dřívější předsedové vlády al-Málikí a al-Abádí dali najevo, že se o funkci nehodlají ucházet. V médiích se zároveň objevila informace (prý nepotvrzená) o kandidatuře Ibrahima Muhammeda Bahr al-Ulúma. Hodlají jej podpořit aliance Al-Biná a strana Hikmá. Paradoxní je, že al-Ulúma považují za svého chráněnce jak Írán, tak USA.

Irák si přisvojil za sféru vlivu jak Írán, tak Washington. Napadení íránského diplomatického zastoupení, urážky na adresu vysokých duchovních Íránu, snahy zneuctít šíitské svatyně a odchod premiéra přiměly Teherán rychle a ostře reagovat.

Od konce října je v Bagdádu velitel sil Kúds Íránských revolučních gard, významná osobnost v řešení nejsložitějších problémů obdařená íránským vedením velkými pravomocemi. Jeho mise je tajná. Mezi hlavními kontrahenty Sulejmáního je vedení radikálních šíitských skupin Badr, Asa`ib Ahl al-Haq a Hizballáh. Mají možnost události ovlivňovat. Ozbrojené skupiny s fanatickými stoupenci jsou ochotny vyplnit jakýkoliv rozkaz. V mediích bylo znát, že na protestující stříleli vedle vojáků i milice. Bojovníci Asa`ib Ahl al-Haq jsou krutější než teroristé Islámského státu.

Prudce stoupl počet raketových a minometných útoků na americké objekty – velvyslanectví USA a místa dislokace vojáků a zásobovačů Pentagonu – základny Balyard, Tádží , Aín Asad a jiné. Dne 9. prosince bylo zaútočeno na mezinárodní letiště v Bagdádu, bylo zraněno šest lidí. Tato základna patří mezi hlavní místa naléhavé evakuace občanů USA. Američané nejsou v těchto případech jen pasivní pozorovatelé. Koncem listopadu pobýval v Iráku předseda Spojeného výboru náčelníků štábu USA generál Marc Millie. Vydal rozkaz k přesunu amerického vojenského kontingentu (přes 5 tisíc vojáků a důstojníků). V prosinci bylo na leteckou základnu Aín Asad přesunuto přibližně 500 amerických vojáků z Jordánska.

Dne 6. prosince oznámil Washington zavedení sankcí „za účast na potlačení protestů“ na tři vůdce „lidových milicí“ blízké íránskému generálovi Sulejmánímu. Večer 6. prosince zahájila neznámá skupina na předměstí Bagdádu palbu na přítomné občany a zabila 23 lidí včetně policistů, dalších 130 bylo postřelených. Dne 8. prosince se sešli velvyslanci Německa, Francie a Británie s bývalým premiérem Mahdim a ve společném prohlášení „vyzvali Irák, aby nedopustil napadání proíránských milicí na demonstranty“. Ještě před tím prohlásil americký ministr spravedlnosti Mnuchin: „Pokusy Íránu potlačit zákonné požadavky iráckého lidu reformovat svoji vládu zabíjením na pokojných demonstracích je hrozné.“

Západ tak dal najevo, kdo je podle jeho názoru odpovědný za krvavé rozbroje v Iráku. Konfrontaci ještě přiostřuje článek v New York Times s konstatováním, že „Írán využil chaos v Iráku, aby tam přisunul tajný arzenál balistických  raket krátké vzdálenosti“, které mohou být použity na ostřelování Izraele nebo místních vojenských posádek USA.

Hrozba z Íránu je maniakální téma. Izraelské letectvo několikrát bombardovalo Sýrii i Irák, prý aby „předešlo nebezpečí“. Článek v NYT je ohlášením nových útoků, ale nyní to všechno může být mnohem vážnější než dříve. Dne 7. prosince zasáhl neznámý dron dům Muktady al-Sadra. Duchovní nebyl doma, ovšem situace se ještě více vyhrotila.

Dne 9. prosince si ministr zahraničí Iráku předvolal velvyslance Francie, Británie, Německa a Kanady a sdělil jim: „Irák nesouhlasí s obsahem společného prohlášení, neboť se jeví jako zasahování do vnitřních věcí.“ Zde se opět zapojily USA, kdy viceprezident Pence zatelefonoval prezidentu Salehimu a oznámil mu podporu  iráckých demonstrantů s tím, že Bagdád je povinen respektovat jejich požadavky.

Na 11. prosince jsou v Bagdádu plánovány akce označené al-Chazálím za „destruktivní“. Varoval, že to Bagdádu přinese největší chaos. Do hlavního města se stahují další síly bojovníků „lidových  milicí“ z jiných měst země, připravují se bezpečnostní síly, ale ty jsou demoralizované, velitelé chápou, že se mohou dostat před soud. Začátkem prosince uznal bagdádský trestní soud vinným policistu ze zabití dvou demonstrantů a odsoudil jej k trestu smrti, jiný policista dostal sedm let vězení.

Aliance Al-Bína byla ustavena v roce 2018 a jde o novou sílu v politice. Dnes má v parlamentu 143 hlasů, její poslanci pocházejí od šíitů, sunnitů i Kurdů. Podle svých slov volí al-Ulúma proto, že je to profesionál, technokrat a není namočen do žádných stranických intrik ani korupce. Ve své době odešel z vlády na znamení protestu proti zvýšení cen benzinu.

Írán se opírá o silnou šíitskou lobby v Bagdádu a počítá s tím, že al-Ulúm náleží k velmi religiózní rodině. Jeho otec byl ajatolláh a patřil k nejuznávanějším šíitským duchovním Iráku. Žil 25 let v emigraci v Íránu. Teherán může vsadit i na nepřátelství mezi klany al-Sadra, al-Hakíma a al-Sistániho. Ti všichni si dělají nároky na hlavního vůdce iráckých šíitů a navzájem se podezírají.

Američané mohou stále připomínat, jak a čí zásluhou se Ibrahim Muhammed Bahr al-Ulpm stal ministrem ropy Iráku a jak se jeho otec dostal do čela  vládní rady. Ibrahim studoval v USA  a pracoval v Británii v několika ropných společnostech. Jako konzultant často navštěvoval velvyslanectví USA v Bagdádu. Z jakéhokoliv hlediska je to osoba nesamostatná. Sám se vyhýbá veřejným vystoupením ohledně funkce předsedy vlády. Je to od něj moudré. nejbližší doba ukáže, zda je taková funkce ještě potřebná, anebo na stát Irák zůstanou jen vzpomínky

Převzato z Fondsk.ru, Outsidermedia.cz